Na dílo je tedy nutné nahlížet nikoliv
jako na faktografickou učebnici typu Samuelsonovy Ekonomie, ale jako na
autorčinu interpretaci zkoumaného fenoménu. Kompilace přináší šest tematicky
rozdělených kapitol, které částečně působí jako sborník vybraných statí
protinajících se v tématu ekonomických propadů. Text studií se točí kolem
jednotlivých ekonomických krizí posledních šedesáti let a reakcí světových vlád
na ně, nezaměřuje se pouze na aktuální krizi mnoha podob, započatou pádem banky
Lehman Brothers v roce 2008.
Je nutné předeslat, že kniha není (a ani se nesnaží působit
jako) třísetstránková studie rozebírající do detailu pouze právě probíhající
krizi, které se přímo dotýkají jen některé kapitoly. Autorka v první kapitole o
sedmačtyřiceti stranách nabízí historický exkurz do ekonomického vývoje
posledních šedesáti let. Po popisu blahobytných padesátých a šedesátých let se
ekonomka obsáhleji věnuje jak ropné krizi sedmdesátých let, tak krizi
argentinské, brazilské, asijské a dalším.
Jednotlivé etapy ekonomického propadu anatomicky rozebírá a definuje,
sleduje zejména linku reakcí vlád a nadnárodních institucí.
Když bychom měli knihu popsat čtyřmi slovy, shrňme autorčiny
vyjádřené myšlenky jako poctivě vyargumentovanou
kritiku neoliberalismu, jmenovitě MMF. Mezinárodní měnový fond je spolu se
Světovou bankou považován za hlavního zastánce neoliberální teorie, ideově postavené
na washingtonském konsenzu.
Autorka poukazuje na plošnou aplikaci neměnného
konceptu podmínených půjček (SAP) a jejími slovy slepou ideologii liberalizace, která tvrdí, že maximální otevření
trhu vždy prospěje všem aktérům. Švihlíková naopak vyzdvihuje postoj Argentiny,
která podmíněnou pomoc MMF jako věřitele poslední instance odmítla a i přes
národní default se postavila na nohy, což se o některých politice MMF podvolivších
se rozvojových zemích říci nedá. Docentka se tvrdě opírá do praktik MMF, který
je obecně kritizován za puntičkářské hájení zájmů věřitelů, dle autorčina
citátu byl nejmarkantnějším dopadem akcí
osmdesátých a devadesátých let trvalá diskreditace MMF a Světové banky.
Švihlíková se v prostřední části své knihy zabývá právě
probíhající krizí, kterou zdařile rozklíčovává a označuje ji za výsledek
přechozího vývoje a neoliberálních přístupů v politice a ekonomii, které
posledním dekádám dominují. Za velice čtivou a neotřelou část kapitoly lze
považovat několik stran, v nichž ekonomka dává současnou krizi do
dlouhodobějšího kontextu a tvrdí, že tento propad je součástí cyklu zvaného
Kunratěvovy vlny. Čtvrtá fáze tohoto cyklu, v níž se západní svět dle
autorky nyní nachází, předznamenává silný vývojový skok spojený
s inovacemi i změnami systému jako celku.
Tato část knihy tvoří skutečné
jádro celé práce, v českém prostředí se neobjevuje značné množství autorů
publikačně se věnujících krizi jiným než mainstreamovým způsobem. Když se
Švihlíková zabývá institucemi globálního vládnutí, označuje formaci G8 za diskuzní fórum a uskupení G20 považuje
za platformu pro řešení sporů. Její
kritice neunikne Světová obchodní organizace (WTO), kde bere na prynýř nepoměr
mezi váhou hlasů jednotlivých zemí – zejména v antagonistickém vztahu USA
– Čína.
Druhá kapitola má již rys učebnice, kdy jsou odkrývány
spojitosti v trhu komodit – od ropných krizí se autorka dostává ke krizi
potravinové z roku 2008, kromě makroekonomického pohledu na trh
s ropou, potravinami a plodinami se Švihlíková pouští do kritiky biopaliv,
což zdůvodňuje na dalších vzájemně provázaných ukazatelích.
Jelikož je publikace koncipována jako kritika aktuálně
převládajícího neoliberalismu, nepřekvapí, že autorka v úvodní kapitole
devětkrát cituje vůdčí osobnost odpůrce tohoto přístupu – bývalého hlavního
ekonoma MMF a laureáta Nobelovy ceny Josepha Stiglitze. Na škodu formátu díla
jsou způsoby odkazování v některých částech textu, kdy jsou přímé citace
přiřazeny autorovi až na konci knihy, nikoliv pod čarou na dané straně – čtenář
se tak až po detailním dohledávání dozví, že daný (povětšinou silný) výrok
pronesl laureát Nobelovy ceny jako je Joseph Stiglitz nebo Paul Krugmann.
Publikaci lze doporučit studentům ekonomie a mezinárodní
politiky, avšak s komentářem, že nejde o univerzální učebnici, ale dílo
aktuálně alternativního přístupu. Ilona Švihlíková přichází s údernými
tezemi, důsledně vyargumentovává svou důraznou kritiku dnes mainstreamové
ideologie – to jsou hlavní důvody, proč stojí za to si její do značné míry provokativní
dílo přečíst.
Švihlíková Ilona,
Globalizace a krize: souvislosti a scénáře, vydalo nakladatelství Grimmus,
2010, 296 stran, ISBN: 978-80-87461-01-3
