Poměrně stabilní období v českém vládním příběhu trvá
již od okurkové kauzy Bátora, úvahy o předčasných volbách mohou působit příliš
hypoteticky. Někteří komentátoři tvrdí, že Kalousek chce svrhnout vládu. O co
bývalému křesťanskému demokratovi jde?
Výstřelky Miroslava Kalouska, výkonného projektového
manažera TOP09, přinášejí úvahy (jak píše například Bohumil Pečinka v Reflexu[1]) o možné snaze o svržení
vlády – ideálně při velké korupční kauze, aby si TOP09 získala další body do
své budované aureoly konzervativně spravedlivých. Při aktuálním odchodu
Martina Kocourka z Ministerstva průmyslu a obchodu kvůli podezřelé částce
na účtu jeho matky však zaznělo z generálního štábu TOP 09 jen několik
vlídných slov „nebudu ho soudit, život
není jednoduchý, ten jeho zvlášť ne[2].“
Opozice samozřejmě křičí slovo korupce a Kalousek by se mohl pustit do
stejného diskurzu.
Kalouskova rétorická cvičení jsou však motivována snahou
ovládnout prostor napravo od ODS, kde je očekáván vznik politického subjektu po
sestoupení Václava Klause z Hradu v roce 2013. Jak mozek projektu ukázal
při průběhu kauzy Bátora, cílem uskupení bude rozrůstat se a stát se silově
srovnatelným konkurentem trápící se ODS. I v případě, že by se Václav
Klaus vrátil jako otec zakladatel do své ODS k její nápravě, již bude mít
před sebou silné a integrované Kalouskovo hnutí, rozpínající se
v konzervativní aréně. Proč by si tedy konkurent neměl kopnout do aktuálně
slabšího / znevýhodněného soupeře? Stratég však zná svou míru.
No brainer?
Komentátoři zdůvodňují Kalouskovy agresivní iniciativy jeho
snahou vyvolat předčasné volby s cílem využít odcházejícího knížete jako
maskota (jak se výtečně povedlo při volbách 2010, kdy znovuobjevení čeští konzervativci chodili na Pivo s Karlem),
což by však bylo krátkozraké – stačí se podívat na povolební matematiku. TOP09
by totiž nápadně připomínala Paroubkovu ČSSD po volbách 2010 – kromě ODS (s níž
by měla menšinový součet křesel) by totiž neměla koaličního partnera. Vítězná Sobotkova
ČSSD by si jako hlavního koaličního partnera Kalouskův projekt nevybrala –
stačí se podívat na nedávnou přestřelku
po Kalouskově mezinárodním ocenění
v pozici ministra financí. Projekt by tedy jistě
zůstal v opozici, což rozhodně není cílem jeho hlavního mozku.
Jelikož Kalousek ví, že žádná ze
zbývajících dvou koaličních stran si předčasné volby nepřeje za žádnou cenu
(ODS by jistě přišla o premiéra a VV o parlamentní existenci), může vzhledem
k stále silné většině ve Sněmovně spoléhat na pud sebezáchovy a schopnost
svých spolusedících z Vlády zkousnout další jeho výpady. Jediný, kdo totiž
současnou koalici může poslat před evaluaci předčasnými volbami, jsou její
vlastní poslanci.
Výpady mozku a úst projektu TOP09
budou tedy častější a důraznější, vždyť roli alfasamce české politické scény
převzal po Mirku Topolánkovi a hraje se o hodně – poměrně velký elektorát na
pravici. Beztvárný a nevýrazný Petr Nečas tak bojuje o jediné – nedovolit
TOP09, aby v preferencích předstihla jeho ODS. V případě, že dnešní
vláda dotlačí svůj vůz až do května 2014, čeká jí zajímavý výhled.
ODS jako taran do středu, Kalousek premiérem?
Pokud se ČSSD bude i nadále
vymezovat alá Paroubek - koaliční nepotenciál
2010 a kromě komunistů jí nezbyde nikdo, s kým by utvořila většinu. Hlavní
proměnou budou preference Zelených a KDU-ČSL, takže o vládě post 2014 dnes
rozhodují VV v jistém mnichovském paradoxu – podle kvality jejich práce a
z ní vyplývající okupace středového politického prostoru bude vyplývat
volební výsledek všech tří malých stran, kde však VV již pravděpodobně
existovat nebudou.
Jelikož jak Sobotka, tak Hašek
vylučují spolupráci s KSČM (pozor však, dnes nejpopulárnější oranžový
politik Diensbier mladší to tak striktně nevidí), dá se očekávat, že když
Václav Klaus našlápne značně doprava směrem ke Kalouskovi, bude se ODS posouvat
jemně směrem ke středu. Tím se zmenší prostor pro tři malé strany (VV, Zelení,
KDU), které by byly potencionálními partnery ČSSD. Kalouskův tah na střet
s Klausem a posouvání ODS do středu se zdá být geniálním – po očekávaném
vítězství ČSSD ve volbách by mohlo dojít ke scénáří Paroubek 2010 – a
druhou šanci na sestavení vlády by mohl dostat současný ministr financí, jako předseda
případně druhého nejsilnějšího subjektu.
Slabinou tohoto hypotetického
scénáře je nečitelný vnitrostranický vývoj v největší levicové straně, kde
by se k žezlu mohl dostat Michal Sobotka – který by koaliční možnosti své
strany razantně zvýšil a Kalouskovi takřka mohl vypálit rybník.
