Spisovatel, novinář a komentátor politického dění Benjamin Kuras strávil většinu svého života ve Velké Británii, kam emigroval v sedmdesátých letech. Díky autorovu konzervativnímu přesvědčení a každodenní zkušenosti z rodiště multukulturního experimentu je Kurasova kniha reprezentantním dílem, které prezentuje hojně se vyskytující náhled na problemtiku muslimské integrace do evropských společností.
Kuras Benjamin, Evropa snů a skutečností, nakladatelství Baronet, Praha 2007, 181 stran, ISBN: 978-80-7214-971-1
Zajímavým
faktem zůstává, že Kuras svou knihu napsal v roce 2007, tedy dva roky před
šarádou politických prohlášení, kdy v krátké době po sobě britský premiér,
francouzský premiér i německá kancléřka prohlásili multikulturalismus za
nefunkční, mrtvou ideologii. Autor se v útlé publikaci zamýšlí, jakým
způsobem Evropa přijímá imigrující muslimy a drží se názoru, který je dnes, v roce
2011, značně rozšířen. Konzervativci tvrdí, že muslimové se nedostatečně
integrují, přičemž však přikládají hlavní politickou vinu a zodpovědnost
establishmentům, které nedostatečně tvrdě nutí (prostřednictvím legislativy a
kontroly jejího naplňování) přistěhovalce, aby se chovaly podle evropských
norem. Definice těchto evropských hodnot je však oním předmětem sporu – kde ještě
platí svoboda vyznání a projevu a kde už jde o popírání evropského
kulturně-civilizačního rámce? Je plně zahalená žena na evropském bulváru
projevem tolerance evropských obyvatel k ostatním náboženstvím, nebo
projevem islamizace Evropy, která se jí neumí bránit? Kuras ve své knize
prezentuje druhý pohled.
Konzervativní
autor se drží názoru, že Evropa ztrácí
své hodnoty. Ty jsou podle něj tvořeny dědictvím antiky, židovsko-křesťanské
civilizaci, zdravém vlastenectví a klasickém liberalismu. Když rozvedeme
Kurasovu argumentaci do širšího filosofického rámce, implicitně se dostaneme k
ideji, že slabostí demokracie je něco, co považujeme za znak její vyspělosti.
Když dnešní demokracie klade důraz na vládu většiny ale zároveň na silnou
protekci menšinových názorů, považujeme tento systém nejlepší zatím známý, parafrázujeme-li slova Winstona Churchilla.
Konzervativní názorový tábor, zastoupený Kurasem, vnímá protekci menšin jako
pozitivní znak, který je však v případě muslimů přehnaně ochranný. Ve
vážení tolerance odlišného (islámu) a zachování vlastní tváře (evropských
hodnot) v dnešním reálném světě podle autora převažuje přehnaná tolerance. 
V první části knihy za výplod přehnané tolerance považuje fenomén takzvané politické korektnosti, který podle něj brání vnímání reality. Autor ji popisuje jako „myšlenkovovou cenzuru tyranie pomyslných nestandardních menšin a menšinových idejí nad standardní většinou a většinovým myšlením, které jsou podle její teorie odpovědné za všechny nešvary, zlozvyky a zločiny lidstva. Menšinové a cizí hodnoty povyšuje nad zavedené hodnoty většinové a domácí. Její nedílnou součástí je multikulturalismus, který je náhražkou někdejšího marxistického internacionalismu. Jejím záměrem je rozleptat myšlenkové a hodnotové struktury západní demokracie zevnitř. Vzděláním, propagací, medializací, politizací a osočováním nositelů standardních idejí, hodnot a zvyklostí, označováním nálepkami jako nacionalismus, xenofobie, bigotnost, pozůstatky imperialismu, rasová či ideová arogance.“ Doplňme, že když někdo vystoupí s razantnějším prohlášením na téma (ne)integrace muslimských minorit, bývá veřejně ostrakizován a označován za populistu. Kurasova kniha se zdá být jakýmsi předřečníkem Thila Sarrazina, který přišel s vysoce kontroverzní sociologickou studií Německo páchá sebevraždu. Náhled, který popsal Kuras v roce 2007, vynáší k moci politické strany napříč Evropou – ve Finsku Praví Finové, v Nizozemsku z opozičních lavic prakticky vládne Geert Wilders a jeho Strana za svobodu, ve Francii silně mobilizuje Národní fronta v čele s Marine Le Pen.
Druhá a třetí část knihy popisují, jak britský národ,
kdysi hrdý na svou nepsanou ústavu, konstituční monarchii, vlastní odnož náboženství
(protestantskou církev), kulturu a historii Slavné revoluce, očima autora posouvá své politické elity doleva. Kuras
píše explicitně o kulturní revoluci, kterou přinesli labouristé pod taktovkou Tonyho
Blaira. Autor vnímá i posun konzervativců Davida Camerona, který je chorobně
bojí označení za rasistu a snaží se
zavděčit rychle narůstající muslimské populaci.
Ke konci publikace Kuras vyzdvihuje knihu
egyptsko-židovské autorky Bat Ye’or Eurabia,
prezentujícíc teorii o politice elit Evropského společenství, která vede
k cílené islamizaci Evropy prostřednictvím masové imigrace a politiky
multikulturalismu. Na konci knihy se Kuras zabývá statistickými údaji nárůstu
muslimské populace v Evropě a demografické deklinace Evropanů.
Kurasovo
dílo prezentuje v ucelené podobě konzervativní argumentaci dnes již značně
slyšitelné části politického spektra, která považuje muslimskou imigraci a
nedostatečně tvrdé evropské integrační normy za hlavní problém evropské
civilizace pro další desetiletí. I když s autorovými argumenty
nesouhlasíte, nelze jeho knihu přehlížet. Stejně jako mainstreamové politické
strany v západní Evropě přehlížely zmíněnou argumentaci, najednou si
uvědomily, že neagregují náhledy voličů a dnes již nesedí ve vládě či mají
blízko do opozičních lavic. I proto stojí zato Kurasovi naslouchta- přináší
totiž zkomprimovaně náhled nepřehlédnutelné části elektorátu některch
západoevropských zemí.
