S biskupem a jedním z vůdců disentu a sametové
revoluce odvaze, kompromisech a charakteru hrdinů.
Pane Malý, dnes jste se zúčastil předávání Ceny Jaroslava Šavrdy, což
je cena za svědectví o totalitě – tedy za odvahu. V čem je podle vás přínos
takovýchto setkání lidí, kteří měli tu odvahu se postavit proti bolševikovi a
tomu zlu?
Především je potřeba mít před očima lidi, kteří jsou schopni
pro přesvědčení položit i svůj život, nebo přinést velké oběti. Těchto lidí
není nikdy dost. Nejde o to vracet se do
minulosti, ale stále mít konkrétní lidi před očima, kteří jsou schopni stát za
svým slovem. Takže podle mě to má tento význam. Není to sice nějaké množství
ale jen ostrůvek lidí.
Parafrázoval bych ale husitský hymnus „Na množství nehleďte“.
Protože pro budoucnost je významné to, jestli jsou mezi námi lidé, kteří
ukazují to platné nejen v minulosti, přítomnosti, ale i
v budoucnosti. Vždy budou potřeba lidé s rovnou páteří, s rovným
hledím, kteří v životě šli přímo. A pan Zahrádka, letošní laureát, je
jedním z nich a já jsem rád, že jsem se mohl udělování této ceny mohl
zúčastnit.
Chybí Vám takoví lidé v současném veřejném prostoru – dnes, dvě
dekády po převratu?
Nerad bych zobecňoval, nevyznávám zásadu, že co politik, to
špatný člověk. Ale zdá se mi, že v současné době na veřejné scéně není
mnoho lidí, které máme takřka každý den před očima, kterým bychom mohli opravdu
důvěřovat. Doufám, že se to časem zlepší.
Chybí Vám tedy takoví hrdinové přímo v politice?
Chybí mi především lidé, kteří dovedou říkat pravdu a kteří
sice dělají kompromisy, ale umí je vysvětlit. A nespojují svůj mocenský vliv
s osobním obohacováním. Protože dnes vidíme před očima mnoho lidí, kteří
jsou schopní, inteligentní a nadaní, ale ne příliš charakterní. Takže bych si
přál, aby takovýchto lidí bylo více.
Děkuji za rozhovor.
Psáno pro www.moderni-dejiny.cz
--
Václav
Malý podepsal Chartu 77 a o rok později byl jedním ze zakladatelů VONS. V lednu 1979 byl
zbaven státního souhlasu s vykonáváním
povolání kněze, bez soudu vězněn, v letech 1980–1989 pracoval jako topič a zeměměřičský
figurant, zároveň však působil tajně jako kněz a podílel se na tvorbě katolického samizdatu.
V širokou veřejnou známost vešel
za sametové revoluce v roce 1989, kdy moderoval velká
lidová shromáždění, například shromáždění tři čtvrtě milionu lidí na Letenské pláni 25. listopadu nebo několik shromáždění
na Václavském náměstí. Byl spoluzakladatelem a prvním mluvčím Občanského fóra. Působil jako kněz,
později jej papež vysvětlil jako biskupa. Jeho biskupské heslo zní Pokora a pravda.
V současné době se věnuje své
práci v církvi, dále jezdí po zemích, ve kterých se vyskytují političtí vězni.
Navštěvuje jejich rodiny a snaží se je psychicky podpořit. Sepisuje petice a nenásilnou formou bojuje proti
tamějším režimům. Roku 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy, je rovněž nositelem Čestné
medaile Tomáše Garrigua Masaryka za věrnost jeho odkazu.
