Americký prezident ve svém
projevu o boji s nezaměstnaností plní strategický plán a staví hrad, který
bude moci bránit během vyvrcholení kampaně během příštího léta.
Prezidentské volby, které
usadí do křesla pravděpodobně nejmocnějšího úřadu (jelikož za nejmocnějšího
muže světa některá periodika označují čínského presidenta) vítěze souboje
republikánů a demokratů, se konají již v listopadu 2012. Vrchol kampaně je
sice ještě daleko, avšak Obama střádá body, které později využije během
klíčových střetnutí se svým protikandidátem. Jak je logickou tradicí, Obama má
silnou výhodu proti svým konkurentům z pravicového tábora - je ve funkci. Ve svých projevech tak může
odkazovat na skutečné činy své administrativy a oponenty tak automaticky
odsuzuje do role rétorických kritiků.
Impact year
Obamova rekordní podpora při
nástupu do úřadu (88% pro, 12% proti) byla, jak již bylo mnohokrát zmíněno,
vysoce nadhodnocená zejména díky perfektně provedené kampani a komunikační
slabosti protikandidáta McCaina. Po úvodním očekávaném poklesu a dalším tvrdém
zásahu do žebříčku popularity kvůli navýšení počtu vojáků v Afgánistánu
přitmavila Obamovu prezidentskou hvězdu porážka v Mid-Term Elections. Jak zmiňují politologové, klíčovým faktorem
pro volební výsledek je impakt ve třetím roce čtyřletého období. Jelikož
prezident chce mít silné karty, které bude moci během předvolebních debat tahat
z rukávu jako svá esa, pojďme si zrekapitulovat, čeho čtyřiačtyřicátý
prezident v Oválné pracovně v tomto období dosáhl.
Intervence speciální jednotky
a zlikvidování Usámy Bin Ládina sice krátkodobě zvýšilo prezidentovu popularitu
(z 46 na 52%), avšak značně zhoršila vztahy s Pákistánem. Geopolitická
mapa přátelství se tak může značně změnit, tudíž se USA snaží dozbrojit
indickou armádu a rozvinou doktrínu multilateralismu (v kontrastu
s Bushovou snahou o zachování unipolarity) pomocí strategického konceptu zámořského
vyvažování (off-shore balancing). Obama
se tak snaží podporovat tradiční spojence USA v jednotlivých regionech,
což je logickým tahem z pohledu oslabujícího hegemona. Americký prezident
se zachoval racionálně směrem k intervenci v Lybii – počkal na mandát
RB OSN (narozdíl od Bushe v případě Iráku) a zachoval se obamovsky –
nechal vytvořit koalici (iniciovanou bojechtivých Nicolasem Sarkozym
s vidinou klesající podpory a francouzských prezidentských voleb 2012),
v níž politické vedení převzala Francie a Velká Británie. Podle Gallupu se
47% Američanů stavělo pozitivně k intervenci v Lybii, ale většina
občanů si nepřála výrazné zapojení USA. Přestože byla většina vojenské techniky
označena třemi písmeny USA, udržel si syn Keňana tvář a i přes tvrdé spory
v Kongresu byla intervence dotažena k vítězství rebelů, kteří nadšeně
děkují NATO. Prozatím se tedy zdá, že Obama může svému republikánskému protikandidátovi
vmést do tváře první americké vítězství v kontrastu s (po republikánovi
Bushovi zděděným) Afgánistánem a Irákem.
Po letním dohadování o
navýšení federálního dluhového stropu, jehož výsledek lze interpretovat jako
remízu, přichází Obamův výrazný projev k nezaměstnanosti. Zatímco otázky
zahraniční politiky se zdají být poměrně stabilní – do Sýrie se NATO
pravěpodobně nevydá a jednání o přijetí Palestiny do OSN nemá značný vliv na volební
preference amerických prezidentských kandidátů, má Barack Obama manévrovací
prostor ke zvýšení své popularity na domácí scéně.
Domácí témata nad zahraniční
Od konce studené války je již
tradicí, že prezidentské volby ve Spojených státech rozhodují domácí témata.
Klíčovými problémy těch nadcházejících bude nezaměstnanost, úpadek kvality
zejména základního vzdělání a zastaralá infrastruktura, která má částečný podíl
na obou předcházejících. Prezident Obama všechna tato témata adresoval ve svém
projevu v Kongresu (8.9.2011), přišel, jak několikrát zdůraznil, s
nadstranickým řešením, které implementuje kroky v minulosti již schválené Republikány
i Demokraty.
Doba, kdy Amerika byla
technickým a výrobním gigantem je zřejmě nenávratně pryč. Silicon Valley je
sice i nadále Mekkou inovativních technologií, avšak například automobilka
General Motors, která v 70. letech měla větší roční příjmy než mnoho
států, dnes nadále funguje jen díky mnohamiliardové finanční pomoci vlády a
pomyslný trůn předala japonské Toyotě. USA, dříve světová velmoc
v železniční dopravě dnes nepatří ani mezi deset zemí
s nejrychlejšími vlaky; kromě několika asijských zemí, mají lepší
železnice i třeba Německo nebo Španělsko.
Podstata „Job Act“, tedy
Obamova plánu, je jednoduchá. Dostat maximum lidí zpět do práce a zároveň více
peněz do kapes těch, kdo pracují. Dnes je nezaměstnaných téměř 10% Američanů (v
roce 2007 to byly 4,5%), 6 milionů z nich dlouhodobě. Mnoho z těchto
lidí jsou stavební dělníci, proto výstavbu infrastruktury označil Obama za
zásadní – vytvoří pracovní místa a zefektivní přepravu zboží i lidí do
budoucna. Příští generace strojírenského průmyslu by měla zůstat ve Spojených
státech. Odchod továren do Číny a dalších zemí má dvě hlavní negativa. Úbytek
pracovních míst pro méně vzdělané vrstvy, které obtížně hledají práci
v jiném sektoru a za druhé růst závislosti na importu se zemí s ne
vždy ideálními diplomatickými vztahy. Obama chce tento trend zvrátit, zatímco
Čína dnes vyrobí ročně přes 18 milionů automobilů, Spojené státy zkonstruují
pouhých 7 milionů. Právě nyní, rok před volbami, je načase dát svým voličům
najevo snahu zlepšit postavení nejen Spojených států jako země, ale především
všech jejich obyvatel. A Barack Obama to moc dobře ví.
Práce na budování
infrastruktury má vytvořit zhruba 2 miliony pracovních míst. Ale nejvíce jich
vytvoří drobní podnikatelé - právě oni jsou nejstálejší voličskou základnou
Obamy. A právě na ně se program Job Act zaměřuje nejvíce. 64% nových pracovních
míst v průběhu posledních patnácti let, bylo vytvořeno drobnými podnikateli. Obamův návrh počítá s daňovými úlevami
pro tyto subjekty, najmou-li nové zaměstnance nebo zvýší-li platy. Firma
s padesáti zaměstnanci, kteří mají průměrný plat, ušetří díky Obamou
navrhovaným daňovým změnám 80 000 $. A Obama získá mnoho nových voličů –
nejen zaměstnavatele, ale i zaměstnance, kteří budou mít vyšší mzdy. Win-win
deal alá Barack Obama. Jenže z čeho bude zaplacen?
Jak na to vzít?
Dlouhodobým cílem Demokratů
je zlepšit postavení americké střední třídy, jejíž příjem dlouhodobě stagnuje.
Mezi roky 1979 a 2009 se jeho reálná hodnota očištěná od inflace pohybuje téměř
po přímce. Oproti tomu příjem lidí, kteří v roce 1979 vydělali ročně
400 000 $ dnes přesahuje 1 milion. Demokraté v čele
s prezidentem, chtějí výraznější přerozdělení bohsatství prostřednictvím
systému daní. Obamův cíl je, aby Job Act
nezvýšil státní dluh ani o dolar. A tak daňové úlevy pro podnikatele, budování
infrastruktury, modernizace škol a daňové škrty pro středně příjmové rodiny
s dětmi na jedné straně, má kompenzovat zdanění vysoko příjmových
fyzických osob a firem, tak jak po tom nedávno volal Warren Buffet. Plat
ředitelů firem je v průměru o 185% vyšší než plat jejich zaměstnanců. Čtvrtina
ze 100 ředitelů největších amerických firem má vyšší roční plat, než jejich
společnost zaplatí na federálních daních. Obamův plán volá po daňové změně, kde
každý zaplatí částku, kterou prezident nazývá „spravedlivým podílem“. A tyto kroky jsou velkou předvolební zbraní
Demokratů. Snižující se nebo stagnující životní úroveň mnoha obyvatel je
ideálním prostředím pro získání politických bodů tradiční Demokratickou
rétorikou, spravedlivějším daněním bohatších.
Vedle daní je důležitým bodem
Job Act škrtání výdajů. Obamův tým hledá díry v platných zákonech a
reformách, jejichž odstranění ušetří miliardy dolarů (zatím jich bylo nalezeno
přes 500). Federální vláda by měla přestat regulovat všechny sektory vyjma
bezpečnosti, obrany a zdravotnictví. A i zde, v programech Medicare a
Medicaid, vlajkové lodi Obamovy zdravotní reformy, která ho stála mnoho
politických bodů, volá po drobných změnách v zájmu úspor.
Obamův plán také obsahuje plány na rekonstrukci základních a středních
škol (každá třetí je v alarmujícím stavu). Vedle kvalitnějšího vzdělání
tato opatření usnadní život rodičům dětí, tedy potenciálním voličům.
Z plánu Job Act je vidět, že Obama pomoc nezaměstnaným myslí vážně. A také
je vidět, že si dobře uvědomuje majoritu svého voličského spektra. Bude-li
návrh přijat a úspěšně implementován, Barack Obama bude o krok blíž svému
znovuzvolení. Načasováním předlohy uvedl do nezáviděníhodné pozice Republikány.
Ti pokud návrh odmítnout budou obviněni, že nejsou dostatečně „státničtí“.
Pokud přijmou, posílí oponenta Baracka Obamu. Jak tato schizofrenní situace
nakonec dopadne, se dozvíme zanedlouho, jak dopadnou volby, musíme ještě přes
rok počkat.
Jakub Janda, Filip Tuček
Publikováno v odborném měsíčníku
Mezinárodní politika, vydávaném Ústavem mezinárodních vztahů MZV
Více na www.jakubjanda.com
