Všichni asi zhruba víme, co je
Darwinův zákon. Selekce, neboli ti nesilnější zůstávají, slabí vymřou. Také si
vzpomeneme, co to byl sociální darwinismus. Nacistické Německo, výběr těch,
kteří mají právo žít a likvidace těch, kteří nemají… Jméno významného britského vědce je možné
slyšet často, i když je jeho zákonitost interpretována mnoha způsoby.
Darwinismus a charita
Slyšel jsem úvahu, podle níž by se
darwinismus neshodoval s principem charity či humanitární pomoci. (Omlouvám
se biologům za zasazení jejich složitého schématu do zdánlivě nesouvisejícího
tématu.)
Proč bychom tedy měli pomáhat těm,
kteří si nedokážou pomoci sami? Proč je radši nenechat vymřít na choleru
(Haiti), ebolu a HIV/AIDS (Afrika) či je nechat umřít hlady po humanitárních
katastrofách (pákistánské povodně, haitské zemětřesení, asijské tsunami), když
jsou tedy tak „slabí“? Co by na to řekl Charles Darwin? „Nevybere“ si přeci
příroda sama, aby „zjistila“, kdo má a kdo nemá přežít? Nejde o samoregulační
proces planety/přírody?
Ano, jistě kacířské myšlenky.
Popírali bychom však zákonitosti humanity – princip lidství – solidaritu.
Vyberte si, co vám nejvíce sedí. Princip je však stejný – přeci nenecháme
někoho svého druhu zemřít?
Pokud bychom se jím totiž
neřídili, mohli bychom zrušit všechno naše zdravotnictví a rovnou i důchodový
systém. Jednotky intenzivní péče jsou přece pro ty „slabé“, ne? Vždyť ti, co si
neumí pomoci sami, nemají právo žít, že?
I proto, že stejně jako naprostá
většina lidí v tento humanistický ideál věřím, jsem zaměstnancem
humanitární organizace.
Humanita jako konec existence?
Na závěr si dovolím krátkou
polemiku. Jsme-li, jako lidské bytosti, tlačeni naší humanitou / sociální
cítěním / solidaritou, nemůže to být příčina naší budoucí zkázy? Svět má dnes
zhruba sedm miliard. Před několika lety to bylo šest miliard. Populace roste
obrovským tempem. V následujících dekádách budeme bojovat o zdroje této
planety, časem o místo a nakonec jen o to, komu budou patřit zbytky planety.
Ptám se tedy kacířsky a hypoteticky – kdybychom nechali naše „slabé“
z darwinovského pohledu zemřít, nebylo by více místa pro ty „silné“?
Nemějte mě za eugenika, vím, že to
není možné. Naše ideály nám to snad nedovolí. Ale dejme si pozor, aby se
neobjevil někdo, kdo to bude za krásnou PR slupkou tvrdit. Řešení jistě není
nechat „slabé“ vymřít. Jsme přeci lidé. Nebo ne?
Publikováno v Přítomnosti
