Události posledních týdnů stojí za výčet: kauza Jaroslava
Škárky, nahrávky Kristýny Kočí, rezignace Víta Bárty, rezignace Radka Johna,
kontroverzní finanční machinace Michala Babáka a nahrávka opilé porady Víta
Bárty. Po poslední z kauz se začaly z řad koaličních poslanců ozývat
hlasy, že s Věcmi veřejnými již vládnout nechtějí. Jaké jsou možné
scénáře?
1. Bude (z iniciativy kterékoliv strany) rozvázána koaliční
smlouva a opozice vyvolá avizované hlasování o nedůvěře vládě. Zbytek
loajálních poslanců VV se nepostaví za menšinovou vládu TOP 09 a ODS, což
povede k předčasným volbám. Tento scénář si s ohledem na aktuální
volební preference přeje především ČSSD.
2. Věci veřejné odejdou z vlády, ale budou ji (byť jako
menšinovou) podporovat. Toto řešení je ale při současné (ne)integritě VV jen těžko
představitelné. Nelze také očekávat, že Petr Nečas by si nechal diktovat
podmínky podpory vládě od strany, se kterou se programově střetává jen velmi
zřídka a se kterou měl velké osobní rozmíšky.
3. Další pokračování vlády ve složení ODS, TOP 09 a VV. Jde
ovšem o krajní variantu. Petr Nečas sice působí jako svorník mezi jednotlivými
personami všech tří stran, ale i jeho umění kompromisu má své meze. Již
Machiavelli poukazoval na to, že je třeba přiznat barvu a tvrdě vyjadřovat svůj
názor; „technika“ kam vítr, tam plášť nemá šanci na dlouhodobý úspěch.
Dilema Petra Nečase spočívá mezi první a třetí variantou. Jaké
vládní formace by přicházely v úvahu po předčasných volbách, které by téměř
jistě znamenaly vítězství ČSSD? Seřaďme si je od nejméně pravděpodobné až
k variantě, která se zdá nejreálnější.
1.
ČSSD plus ODS (nebo TOP09)
Tato varianta také nepřipadá v úvahu, jelikož cílem
ČSSD je rušení reforem současné vlády Petra Nečase. Těžko si lze představit, že
by ODS a TOP 09 souhlasily s destrukcí vlastních reforem a/nebo že by se
ČSSD spokojila s umírněnějším programem, když Bohuslav Sobotka prosazuje
koncepci aktivní (přeloženo agresivní) opozice.
2. Menšinová
vláda ČSSD
Nepřichází v úvahu. Strana by musela o podporu při
rušení reforem žádat nevypočitatelné malé strany. Možností by byla menšinová
vláda za podpory KSČM, i to je ale málo pravděpodobná varianta: vyvolala by
stejnou reakci jako samotná vláda s komunisty.
3. ČSSD
+ VV
Jelikož Věci veřejné by se po předčasných volbách do
Sněmovny pravděpodobně nedostaly, nelze s nimi do vlády počítat (a platí
to i v případě jejich volebního úspěchu: těžko si lze po rétorických
cvičeních ČSSD vůči straně Radka Johna představit spolupráci VV s levicovým
vítězem voleb).
4. ČSSD
+ KSČM
Hodlá-li se nejsilnější levicová strana řídit bohumínským
usnesením, nedokáže po výrocích Bohuslava Sobotky nikdo odhadnout. Pravice by nicméně
měla silný argument proti vládě s účastí komunistické strany. A nemusela
by dělat vůbec nic. Situace by také mohla posloužit jako indikátor toho, jak
velká majorita Čechů vnímá někdejší komunistický režim jako politické stigma.
5. ČSSD
+ Zelení / KDU-ČSL
Nejpravděpodobnější varianta. Se Zelenými by se ČSSD mohla
svézt na mladistvém drivu Ondřeje Lišky a celoevropsky rezonujícím strachu z
jaderné energie. S obrozenými křesťanskými demokraty by sociální demokraté
mohli pokračovat v akcentu na morálnost vlády (právě tak ČSSD argumentovala
proti Nečasově vládě po skandálech Věcí veřejných). Touha po vládnutí ze strany
malých, aktuálně „nesněmovních“ subjektů by mohla ČSSD poskytnout vynikající
příležitost získat výměnou za několik ústupků dostatečný počet křesel pro
demontáž reforem.
***
Petr Nečas dnes stojí v nezáviděníhodné situaci.
Bude-li dál vládnout s VV, zůstane nanejvýš hasičem konfliktů a skandálů a
do jakýchkoli dalších voleb půjde výrazně oslaben. Na druhou stranu, pokud se
rozhodne (on nebo VV) koaliční spolupráci ukončit, volí pro ODS (ale i TOP 09)
tu nejhorší variantu. Předává žezlo ČSSD. Jak si s tím poradí?
Publikováno v Revue politika
