Přinese sedm desítek mrtvých
v Norsku dostatečný důkaz o zvrácené podobě politické korektnosti a
rozpoutá požadovanou diskuzi nebo spíše diskredituje veškeré snahy umírněných
iniciátorů debaty o muslimské migraci?
Hrůzostrašný čin v severské
zemi přináší do evropských domovů zármutek a zoufalý údiv, co bylo motivací
děsivě chladně uvažujícího Nora. Až oschnou slzy, míra oprávněného hněvu
poklesne a útočník dostane tvrdý trest (21 let je nejvyšší možná sazba podle
norského práva), existují dvě možné cesty, jakými se reflexe může ubírat.
Diskreditace diskuze
– zpět do spárů politické korektnosti
Světové i české deníky chrlí
informace o ideovém záměru norského střelce – kromě nepodstatných bulvárních
informací z nich vyvěrá základní nosná myšlenka – strach z muslimské
migrace do střelcovy domovské země, jeho snaha o udržení toho pravého Norska. Teze z učebnice klasického nacionalismu.
Když se
začteme do útočníkova manifestu, dozvíme se o obdivu k jediné pravé Straně za svobodu[1] Geerta Wilderse.
V Evropě můžeme v posledních letech sledovat silný nacionalistický
trend – Praví Finové, francouzská Národní fronta, německá zatím malinká Die
Freiheit inspirovaná Thulo Sarrazinem, u nás o kopírování snažící se Suverenita Jany Bobošíkové (přidejme občasné
výkřiky Svobodných či Miloše Zemana).
Tento z počátku krajní trend zpozorovali většinoví evropští lídři a
podobnou rétoriku adoptovali do svých programů – německá kancléřka, britský
premiér i francouzský prezident již prohlásili multikulturalismus za nefungující ideový systém. Tato snaha má
primárně získat voliče krajních stran, sekundárně omezí vliv extremistů tím, že
je logicky nikdo nebude volit – když již etablovaný a do nějaké míry
důvěryhodný politik nabídne podobné ideové teze jako politický extremista, již
zavedený politik bude vždy percentuálně úspěšnější.
Norský
masakr může tomuto trendu zasadit tvrdou ránu – jak vysvětlíte, že také
nechcete neintegrující se muslimy, ale nemáte v plánu kvůli tomu střílet?
Velice (pro společnost)negativním scénářem je další příklon k politické
korektnosti – trendu, který nás dohnal do dnešního stavu. My, ale hlavně naši
(evropští) politici, jsme nechtěli mluvit o situaci s nejproblémověji se
integrující evropskou menšinou, za mlčení a lhaní sami sobě jsme se dostali
k současné existenci paralelních společností muslimů ve Velké Británii,
čistě muslimských čtvrtí v Německu a občasným bezpečnostním incidentům
v Nizozemsku a Francii. Pokud tedy skandinávská tragická událost přinese
další hysterické snahy o potlačení nutné diskuze o budoucnosti evropského
přístupu k muslimským menšinám na území jednotlivých států, bude norský
střelec hrobníkem svých vlastních myšlenek. Místo rozvinutí diskuze, jejíž
neexistence jej dohnala ke krutému a neospravedlnitelnému činu, bude dalším
hřebíkem do rakve chybějící evropské reflexe na hranici mezi tolerancí odlišných zvyků a vzdání se
osvícenských ideálů, na kterých moderní občanská společnost (dosti
bolestivě) vyrostla.
Krutý paradox –
mrtvými k debatě?
Druhý
scénář by znamenal dosud nepředstavitelný paradox. Až utichnou smuteční písně,
evropští lídři si uvědomí, že již nelze ignorovat rostoucí frustraci některých vlastních obyvatel, která
lineárně vzrůstá s každou prázdnou frází a předstíráním, že se nic neděje.
Většina nacionalističtěji (ne, to není nadávka) přemýšlejících občanů převážně
západních demokracií nepožaduje exodus či hromadné vystěhování vyznavačů Alláha
ze svých zemí. Kromě malého množství extremistů (jako například norský střelec)
totiž není snahou plošně generalizovat na celou menšinu, ale akcelerovat
diskuzi o tom, kde stojí hranice tolerance vůči návštěvnické entitě a kde už
jsou evropské sekularizované hodnoty.
Pokud
na to, abychom si uvědomili, že potřebujeme diskutovat o tom, zdali je burka na
autobusové zastávce právo na náboženské vyjádření nebo bezpečnostní riziko a
strach pro naše malé děti, potřebujeme norského šílence a jeho necelou stovku
obětí, pak jsme asi zašli opravdu daleko.
Tragická
událost si vyžaduje spravedlnost – trest musí být velice tvrdý. Ale pokud si
neuvědomíme, co nám tím útočník, vytvořený vlastní mírumilovnou společností,
chtěl říct o nás samotných, budeme odsouzeni k opakování vlastních dějin.
Věřme, že zejména naši lídři si (s odstupem času od aktuálních událostí)
uvědomí absenci požadované diskuze.
Publikováno v Přítomnosti
[1]
Nizozemský politik vede fakticky vládnoucí stranu Nizozemského království, když
za příslib snižování počtu imigrantů podporuje vládnoucí menšinovou koalici
