Recenze: Sametová revoluce očima oxfordského historika

Oxfordský historik přináší mimořádně poutavou kroniku uplynulého desetiletí a bohaté řady jeho klíčových událostí od euforického "roku zázraků" 1989 až po celoevropské vystřízlivění konce 90. let. Historik přináší chronologicky řazené komentáře k jednotlivým zemím střední Evropy.


Recenze knihy: Timothy Garton Ash, Dějiny přítomnosti: eseje, črty a zprávy z Evropy devadesátých let, Nakladatelství Paseka 2003, 408 stran, ISBN 80-7185-454-9



Autorovy kvality jako svědka a zároveň analytika středoevropského politického vývoje vynikají právě v "dějinách přítomnosti" jako pomyslném žánru, který sám rozebírá v úvodu publikace. Ash si klade otázku, zdali aktuální dějiny lépe analyzují jejich účastníci nebo nezúčastnění experti. Ve filosofickém úvodu se věnuje komparativnímu zamyšlení nad hranicemi trojúhelníku žurnalistika, historie a beletrická literatura. Přínosná je i úvaha, v níž bývalý novinář zdůrazňuje historickou úlohu reportérů před komentátory a interpretátory.

Britův vztah k českému prostředí a historické exaktnosti je patrný, když zmiňuje, že byl jediný, kdo si v pražské Laterně magice dělal zápisky z jednání disidentského seskupení pár dní po 17. listopadu. Ash dále popisuje agresivní marketingové taktiky sebeprezentace Václava Klause z počátku devadesátých let, kdy se autor stal přímým pozorovatelem turbulentních polistopadových let. Během barvitých osobních, ale až překvapivě přesných popisů událostí představuje britský intelektuál zcela ojedinělou koncepci popisu (nedávné) historie – do encyklopedických dat vkládá své postřehy a zamyšlení, což v kombinaci se zmíněnou přesností přináší čtenáři neobvykle komplexní obraz doby. Při úvahách nad rolí osobnosti Václava Havla v politickém světě postkomunistického bloku se Ash dostává k nejzajímavější úvaze celého díla: zatímco britský historik systémem logického řetězce zdůvodňuje přínos intelektuálů mimo politickou sféru jako intelektuálního kritického zrcadla společnosti, český filosofující státník trvá na nutnosti přechodu intelektuálů do veřejného prostoru nikoliv ve formě morálně-etických pilířů, ale přímo exekutivních funkcí. Havel tvrdí, že tak mohou své zemi přinést nejvíce užitku, zatímco Ash poukazuje na nedostatečnou kvalifikaci a takřka dozorčí roli, jakou mají mít ve společnosti – platonovskou ideu filosofujícího vladaře v soudobé postmoderní společnosti neuznává.

V dalších kapitolách se kniha věnuje událostem v Německu, Maďarsku či na Slovensku. Nejbrysknějším momentem knihy je zdánlivě bezvýznamná část kapitoly, která však dokonale ilustruje Ashův výjimečný reportérsko-evaluační styl – osobní návštěva Ericha Honeckera ve vězení. Historikův precizní popis jak dané situace, tak vjemu, který z bývalého východoněmeckého kancléře získal, je přesně tím, co v dnešním mediálním povědomí chybí. Samotná publikace nepřináší pouze encyklopedický výčet událostí převážně střední Evropy devadesátých let, ale zejména přesnou ukázku práce, jak by se dnes měli profesionálně chovat reportéři důležitých okamžiků naší doby. Aby ti, kteří neměli možnost tyto události zažít, dostali excelentně detailní a emočně proloženou strukturu faktů.

Publikováno v Revue politika



Categories: