Matějka, Zdeněk. Povolání diplomat aneb jak jsem pomáhal rozpouštět Varšavskou smlouvu, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 214 s. ISBN 978-80-7380-029-1
Zkušený matador mezinárodního dění knihu napsal v době
svého pedagogického působení na pražských vysokých školách jako své paměti,
avšak hned v úvodu připouští, že jde spíše o manuál pro začínající
diplomaty a předání osobní zkušenosti dnešním studentům, pro které je popisované období vzdálené, jako třicetiletá válka pro něho
samotného. I proto je kniha osazena množstvím vysvětlujících poznámek pod
čarou, dokreslujících dobové dění.
Publikace je rozdělena do
šesti zhruba třicetistránkových hlavních kapitol, které shrnují autorovu
profesní kariéru. Úvodní část knihy rekapituluje Matějkovo šestileté studium na
Moskevském institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), z něhož podle svých
slov dodnes čerpá znalosti. Matějka
odmítá plošnou ostrakizaci absolventů ústavu (aktuálně třeba Štefan Füle, Vít
Kolář či Jan Kohout), přes vliv ruské mentality rozhodně školu nepovažuje za líheň
KGB, jak naznačovala česká média. Druhá kapitola analyzuje působení
v Dozorčí komisi nezávislých států na hranicích znesvářených Korejí, kde
podle svých slov autor poměrně pasivně
trávil úvod šedesátých let. Matějkova kariéra se blížila k vrcholu během
jeho působení na ambasádě ve Washingtonu, kde trávil perné chvilky během
pražského jara a intervence vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Zajímavě
se jeví popis jednotlivých personálií během normalizačních kádrovacích čistek. Kniha
se neomezuje na pouhý historický popis událostí z pohledu profesionálního
diplomata, ale přináší osobní pohledy a vlastní interpretace jednotlivých
událostí, což je jednoznačně přínosem pro čtenáře. Třetí kapitolu uzavírají
exotické zkušenosti z indického konzulátu, kde Matějka končil své působení
v zahraničních misích komunistického Československa.
Čtvrtá část publikace se
věnuje velice detailně procesu rozpouštění Varšavské smlouvy z roku 1991,
kterého se Matějka zúčastnil jako generální sekretář paktu. Pro historiky je zde
velice zajímavě popsán průběh nejdůležitějších jednání i mechanismus
vyjednávání s vrcholnými vojenskými představiteli rozpadajícího se SSSR.
Pátá kapitola je záznamem o působení v předních funkcích českého
ministerstva a v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, jíž
je Matějka silným zastáncem a lituje českého rezervovaného přístupu k ní.
Autor zde popisuje bez skrupulí své pohledy na spolupráci s Václavem
Havlem a ministry zahraničí Moravčíkem, Zielenecem, Kavanem a Dienstbierem.
Jelikož se Matějka nacházel po revoluci na vysokých funkcích ministerstva
zahraničí a nebojí se vyprávět bez obalu, nabízí tato část knihy přínosnou
sondu do rané české porevoluční diplomacie. Poslední část se týká autorova
působení na pražských vysokých školách, kde Matějka pomáhá vychovávat mladé
diplomaty dodnes.
Knihu lze jednoznačně
doporučit jak studentům praktické diplomacie, tak historikům, lačnícím nejen po
encyklopedickém a teoretickém výkladu dějin, ale zejména po osobních pohledech
těch, kteří českou zahraniční politiku fyzicky vytvářeli.
Publikováno v Mezinárodní politice, vydávané ÚMV MZV
