Práce
se zabývá vztahem mezi euroatlantickou civilizací (personifikovanou USA a EU) a
Saudskou Arábií, který není vyrovnaně interdepedentním, avšak je definován
silnou závislostí Západu na ropě. Tato závislost bude na základě očekávaných
scénářů vývoje těžby zbývajících světových ropných zásob vzrůstat a exogenní (a
částečně i endogenní) tlak na redefinici vlastní rétoriky bude vzrůstat,
jelikož jinak se Západ zcela zdiskredituje jako šiřitel vlastních hodnot,
kumulativně nazývaných softpower[1].
Západ bude stát před třemi možnými scénáři - totální diskreditací, nutností
redefinicí rétoriky či osvícenskému
sebezpasení (nalezené relevantní alternativy za ropu). V konečném
důsledku prvních dvou scénářů dojde k popření Fukuyamovy teorie Konce dějin.
