Politický
a ekonomický konzultant Petr Robejšek vystudoval na Karlově univerzitě sociologii a sociální psychologii, po odchodu z Československa mu však
nebylo vzdělání uznáno a tak musel začít studovat opět od začátku. Na univerzitě v Hamburku vystudoval národní
hospodářství, později se stal docentem politických věd.
Od roku 1998 vedl významné hamburské
vzdělávací středisko Haus Rissen – Mezinárodní institut pro politiku a
hospodářství (někdy překládaný jako Mezinárodní institut pro ekonomiku a
politiku), nyní je na volné noze. Od sedmdesátých let žije v Německu.
Co říkáte na gesto německého prezidenta
Gaucka, který byl nedávno v Lidicích a vyjadřoval omlouval se za německou vinu a vyjádřil obdiv českým parašutistům?
Já
myslím, že to myslel upřímně, ale s odstupem viděno je to jeden z celé
řady výroků. Podivné mi připadá, že pravděpodobně i děti dětí současné německé
generace budou slavit stoleté výročí ukončení války.
Úplně nechápu proč, protože již všechno bylo mnohokráte
a v různých variacích řečeno; že je třeba se poučit, že se nic takového
nesmí opakovat a tak podobně. Oživování válečného tématu je nesporně v zájmu
ostatních evropských vlád, které tak mohou Německo opakovaně morálně vydírat;
vidíme to konečně i v průběhu eurokrize. Jistý (řekněme
pedagogicko-mocenský) zájem na udržení životnosti válečného tématu má i německá
politická třída sama.
Takže německá historická vina není
otázkou třech generací, jak někteří historici tvrdí?
Kdosi
chytrý řekl: „Všechno sice již bylo řečeno,
ale ještě ne všemi.“ To znamená, že každý, kdo na sebe trochu drží „musí“ přidat
svou trošku do mlýna. A z toho plyne onen nekonečný proud sypání si popela na hlavu.
Vnímání historické
viny Německa sice bude pomalu slábnout a utichat, ale vzhledem ke zmíněnému
zájmu na jejím udržení, zůstane ještě dlouho zachováno. Zajímalo by mě, jak budou
vzpomínkové slavnosti vypadat, až bude rok 1945 tak vzdálený jako dnes třeba
Waterloo.
Jak na Vás působí osobnost německého
prezidenta teologa Joachima Gaucka, který se jako první německý prezident k veřejné
omluvě odhodlal?
Je to
originální a nezávislá osobnost. Navíc je teolog a to v dobrém slova smyslu.
To, co řekl v Lidicích, řekl vhodnými slovy, věrohodně a z vlastního
popudu. To nebyla PR akce.
Ale přesto
bychom si měli uvědomit i to, že Gauck rétoricky a symbolicky obsluhuje hlavní názorový
proud německé společnosti.
To není zle myšleno, oni si to ti lidié ani neuvědomují.
Existují rutinovaně používaná zaklínadla, jejichž vyslovováním vzniká
ritualizace. Nemohu to posoudit, ale nemám pocit, že kdyby v mojí rodině byla
oběť holocaustu, že mne by tato tolikrát opakovaná gesta nějak zvlášť
oslovovala.
Podle mého názoru věčné sypáni popelu na hlavu sice může být
myšleno upřímně, ale přesto postupně ztrácí svou emotivní sílu.
Proč by Vás to neusmiřovalo?
Víte
mě spíše než projevy přesvědčuje současný stav německé společnosti, protože vím
, že je jiná, že je úplně jinde než kdysi. A zároveň dobře vím, že obrovská
manipulace německého národa Hitlerem by se dala provést s každou jinou společností.
To
jsou věci, které jsou pro mě skutečně významné a proto nepotřebuji, aby němečtí
představitelé opakovaně projevovali lítost. Ale jak jsem již řekl. Zdá se, že části
německé elity používají prolongování tématu viny v německé společnosti
kvůli pedagogicko-mocenským záměrům.
Psáno pro Moderní-dějiny.cz
-----------------------------------------------------------
Chcete automaticky DOSTÁVAT NOVÉ ČLÁNKY z webu JakubJanda.com?
- mrkněte na Facebook
- koukněte na Twitter. Follow @JakubJanda_com
