Tento článek nemá za cíl hodnotit jednotlivé reformní kroky Nečasovy vlády, nýbrž komunikační kiksy, kterých se premiér stihnul dopustit. Následující čtyři postřehy nenabízejí recept na úspěšné vládnutí ani všelidovou oblibu, lze spíše hovořit o doporučeních, která se zaměřují na největší komunikační nedostatky vládního kabinetu.
Chyba č. 1 –
Nepochopitelná (ne)vysvětlování
Na předsedu ODS, potažmo i na ministra financí, se snáší
všelidový hněv kvůli konkrétním reformním a škrtacím krokům. Členové vládní
koalice se v obhajování svých nepopulárních akcí chovají a cítí jako
osamělí vyvrhlíci, kteří škrtají státní výdaje a provádějí reformy navzdory
celé společnosti.
Když vynecháme kvazistranu LIDEM, vládní ODS a TOP 09 neopírá
zdůvodnění svých programových akcí o podporu a mandát od téměř dvou milionů
voličů, nýbrž o tupě technokratická čísla o procentních bodech schodku státního
rozpočtu. Když se premiéra či ministra financí ptají, proč činí to a to, měl by
říkat: „Proč se zlobíte na mne? Já
vykonávám vůli lidí, kteří si tyto kroky přáli. Zvolili si to tak
v posledních volbách.“
Číselné a procentuální formulaci možná rozumí ekonomové
v Praze, ale ne řidiči autobusů v Ostravě. Propast samotného
porozumění mezi vládou a lidem se rozevírá i díky neuchopitelnému jazyku,
premiér neumí shrnout jakýkoliv vládní krok do srozumitelného souvětí, které by
pochopila i má babička.
A ani se o to nesnaží, Nečas neúspěšně paroduje roli
úřednického premiéra, který jako přivolaný instalatér jen spravuje poruchu
potrubí – české veřejné finance.
Chyba č. 2 – Nezvládnuté
církevní restituce
Vláda konečně dojednala navrácení majetku církvím, ale
naprosto selhala ve vysvětlení této historické události. Nahrála na smeč
opozici, když se nedokázala zkoordinovat se samotnými církvemi a vysvětlit
prospěšnost převodu zablokovaného majetku v chátrajících obcích či
odstřihnutí mezd duchovních od veřejné kasy všech občanů.
Místo toho se nechala
zahnat do kouta primitivně populistickou kampaní ČSSD, zoufalou neschopností
vlastní ministryně kultury a cílenou kampaní několika (donedávna neznámých)
osobností.
Vůdce vlády měl s vědomím symboličnosti tohoto kroku
bouchnout do stolu a (nechat) připravit komplexní vysvětlovací kampaň se
zapojením arcibiskupa, šéfů církví, přesvědčivého ministra kultury, starostů
chátrajících obcí, ekonomů NERVu a známých spřízněných osobností.
Vládnoucí
garnitura má veškeré detaily církevních restitucí k dispozici z první
ruky a dostatečně dopředu, musí proto mít před pouze reagující opozicí
komunikační náskok. To by udělal strategicky přemýšlející premiér. Petr Nečas
se však jen nechá vláčet ČSSD po krajích a rozmlátit v říjnových volbách.
Chyba č. 3 –
Neschopnost být napřed
Vládní komunikace nyní funguje ve schématu vládní krok – tvrdá opoziční kritika –
vládní obhajování a ospravedlňování. Přestože koalice disponuje veškerými
informacemi o svých krocích, vzdává se z hlediska politického marketingu
toho nejcennějšího – předstihu a posunutí kritiků do pozice těch druhých, kteří
musí až reagovat na prvotní zdůvodnění z úst ministrů.
Modelovým příkladem je aktuální tahanice kvůli zvýšení DPH o
jeden procentní bod. Místo promyšleného vysvětlení a jasné kalkulace koalice
svou hloupou zbrklostí prohrála zásadní boj – o rovinu diskuze. Opozici se
místo faktických diskuzí o výši úroků na státních dluhopisech či naplnění
státní pokladny podařilo posunout debatu do dimenze zvyšovat či nezvyšovat daně. Což je o to absurdnější, že opozicí je
ČSSD, obvykle zvyšující daně jen tak ze sportu.
Stejné komunikační chyby se premiér dopouští při revoltě
šestí poslanců ODS proti jeho konsolidačnímu balíčku. Místo aby vysvětloval
vnitrostranický odpor jako přirozenou a zdravou součást politického procesu,
kdy si strany transparentně a veřejně ujasňují své priority, nechal se strhnout
do opozicí vyprovokované diskuze o tom, zdali spojit případné předčasné volby
s lednovým výběrem prezidenta. Nedostatek komunikační strategie jej staví
do role toho, který vždy jen reaguje a působí tak dlouhodobě zmateně, zoufale a
slabě.
Chyba č. 4 – Nevyužití Ratha
Nečasův tým pod tlakem tehdejších Věcí veřejných postavil
svou existenci kromě snižování státního dluhu na boj s korupcí. Když se
v posledních měsících policii daří chytat velké ryby, premiér se tváří
jakoby nic.
Přestože policisté přitakávají, že mají konečně volné ruce a
vyšetřují všechny bandity napříč politickým spektrem, kabinet jako by se bál
přihlásit se k tomuto pokroku.
Vláda si nemůže přímo nárokovat chycení Davida Ratha, ale
její sdělení by mělo být jasné – My jsme
ti, díky nimž se vyšetřovatelům uvolnily ruce. Přestože nyní vyplouvá mnoho
špíny na povrch, koaliční aktivity jsou objektivně důležitým faktorem pro
otevření bran českých věznic pro politiky všeho druhu.
Vláda jako by se vzdala
pomyslných zásluh za uvolnění rukou policistů, opět se chová jako úřednický
kabinet, který nemusí voličům víceméně nic říkat, jelikož je jen vykonavatelem
cizích myšlenek.
Symboliku očištění nalezla ODS v pražském primátorovi
Bohuslavu Svobodovi, což ovšem mimo Prahu nikdo neví. Jeho podobizny sice
oblepily kraje , avšak ODS a ani TOP 09 se v kampani s vervou
nepustily do hejtmana Palase za ČSSD či ústecké korupční mašinérie. Boj proti
korupci byl sice hnusně zprofanován strašidelnými Věcmi veřejnými, ale
kabinetní hráči jej úplně vymazali ze své komunikační výzbroje.
Strategii komunikace Petra Nečase tak lze shrnout krátce –
chybí jí promyšlenost a argumentační koncepce, premiér na komunikaci svých
kroků víceméně kašle či mu chybí kvalifikovaní lidé, kteří by mu v tomto
pomohli. Chová se tak jako úřednický předseda vlády, který byl pouze najat na
provedení škrtů a více jej nezajímá. Nebo jako bulldog silou vůle protlačí svou
vůli a neptá se či nevysvětluje. To je politika středověku.
Jakub Janda Create your badge -----------------------------------------------------------
Chcete automaticky DOSTÁVAT NOVÉ ČLÁNKY z webu JakubJanda.com?
- mrkněte na Facebook
- koukněte na Twitter. Follow @JakubJanda_com
