Americký politik, ještě před svým vstupem do
nejvyšších státních funkcí sepsal publikaci, v níž rozebírá klíčovou
vlastnost pro reprezentanta lidu – odvahu. Kniha, představená v roce 1954,
přináší mnoho zajímavých postřehů pro naši dobu.
Státník, po
kterém je na Harvardské univerzitě pojmenována škola veřejné správy, sepsal
tuto Pulitzerovou cenou oceněnou knihu v roce 1954, po prodělání těžké
operace páteře a během nuceného klidu na lůžku. Kennedyho kariérní cesta se
teprve rozvíjela, sedm let sloužil jako kongresman, rok již byl ve funkci
senátora, ale do Oválné pracovny se propracoval až o sedm let po později -
v lednu 1961. Tak je třeba knihu i brát – nejde (chronologicky) o memoáry,
ani o doporučení ve stylu „po bitvě generálem aneb co fungovalo pro mě“, ale
spíše o exkurzi do mysli jednoho exceleního veřejného činitele (přímo se nabízí
anglické spojení civil servant), ale
též výběru eticky velice silných reprezentantů. Na nich Kennedy demonstruje,
jak vypadá odvaha v politickém životě a jak jednotlivé historické (avšak
často historickému mainstreamu značně neznámé) postavy projevovaly svou etickou
zralost a vnitřní integritu v těžkých chvílích své kariéry.
Populismus
kontra zásadovost
Publikace
pojednává o ojedinělém osobním rysu, který je pevně spojen s fenoménem
vůdcovství – odvaze, kterou Ernest Hemingway definoval jako „důstojnost pod
nátlakem“. Hlavní tělo knihy – téměř 130 jejích stran z 208 je věnováno osmi
případovým studiím, popisujících na základě historiografických dat jejich činy
a osobnostní rysy, doplněné Kennedyho komentářem. Všech osm životních příběhů
odvážných mužů má společného jmenovatele – každý z nich se stal během
svého života cílem pomluv, osobních útoků, výhružek, když bránili své záasady a
hodnoty, jimž věřili. Autor (velmi aktuálně) poukazuje na samotné jádro
principu subsidiarity, jelikož většina jím vybraných příběhů pochází
chronologicky z osmnáctého a devatenáctého století, kdy byl tento princip
nepřímé demokracie v USA aplikován na základě Ústavy sepsané Otci
zakladateli. Pro dnešní svět je přínosná Kennedyho argumentační obrana principu
subsidiarity tak, jak byl míněn svými vynálezci – volený reprezentant není jen
reprezentantem zájmů a názorů svých přímých voličů (tedy hlasujícím a
chovajícím se primárně na základě voličských nálad), avšak je zvolen proto, aby
dostával svým principům a zásadám, i když mohou být krátkodobě v rozporu
s náladami jeho elektorátu. Právě Kennedeym přesně popsaný rozdíl mezi populisticky
a strategicky myslícím zástupcem lidu je největším přínosem práce, česky vydané
roku 1968, pro dnešní dobu. Stojí za zmínku, že politologovédnes tyto politiky
nazývají jako činitele s radarem (populisty zachytávající impulzy od
voličstva, nutné pro jejich další zvolení) a reprezentanty s kompasem
(který je směřuje v rytmu jich uznávaných hodnot).
Osobní odvaha
Mluvíme-li o
společném jmenovateli, najdeme mezi životními příběhy Kennedym vybraných
senátorů a jím samotným další shodnost – jejich osobní a rodinné příběhy. Jak
je všeobečně známo, klan Kennedyů byl veden despotickým otcem, který
v synech cíleně vytvářel pocit méněcennosti. Synové mezi sebou tvrdě
soutěžili o přízeň otce, což z nich, v konečném důsledku, vychovalo
velice výkonné profesionály. Kennedy, nezmiňující v knize svůj osobní
příběh, poukazuje na těžkosti, kterými oněch osm vybraných odvážných mužů
muselo procházet nejen na politické scéně, avšak i v osobním životě. Jak
si díky rozsáhlému faktografickému vzorku dovoluje dokázat, politická odvaha má
mnoho rovin, které se neskrývají pouze v pomyslné záři reflektorů, ale
zejména v osobních dilematech a pochybách.
Další
klíčové teze se autor dotýká, když poukazuje na příslovečné první přikázání
každého voleného zástupce lidu – tvrdí, že nesmíme stavět soukromý zájem nad veřejný.
Tento axiom nemá pouze jednu obecnou rovinu, jak autor poukazuje při zřetelných
příkladech – za soukromý zájem lze podle něj považovat zájem jednotlivého federálního
státu, za veřejný interest rozsah celého územního celku, který orgán zastupuje
– tedy celé Spojené státy. Tohoto tématu se dotýká případ, v němž americký
senátor nehájil zájem svého státu Massachussets, dokonce předložil návrh na
embargo, jímž v konečném výsledku zničil rybolov ve svém federálním celku,
avšak situace byla ve prospěch celých USA. Autor i jinými příklady poukazuje na
fakt, že volený zástupce není závislým činitelem na svých voličích, ale na svém
svědomí vůči celému státu.
J.F.K.
dále říká: „President Spojených států neprochází stejnou zkouškou
politické odvahy jako senátor. Jeho voliči nepocházejí z jedné oblasti,
ztráta popularity u jedné části občanstva nebo v jedné oblasti může být
vyvážena získáním popularity u jiných skupin nebo oblastí, a jeho moc a vážnost
mu normálně zajišťují větší politickou bezpečnost, než jak tomu bývá u
senátorů“.
Vyjádření klíčové teze své publikace přináší autor v závěru: „Mít odvahu
nevyžaduje – jak tyto příběhy objasňují – zvláštních schopností, kouzelného
návodu, zvláštní kombinace času, místa a okolností. Odvaha je příležitost,
s níž se dříve nebo později všichni setkáváme. Politická činnost nás jen
přivádí do arény, v níž se vystavujeme jednomu druhu zkoušek odvahy. Ať se
setkáváme s výzvou k odvaze v jakékoli oblasti života, ať to
znamená jakoukoli oběť – ztrátu přátel, majetku, spokojenosti, ba i úcty našich
druhů – musíme se – uposlechneme-li svého svědomí – každý sám rozhodnout, jakou
cestou se dát. Příběhy o odvaze v minulosti říkají, čeho je
k odvaze třeba, mohou poučit, dodat naději, mohou nás nadchnout. Nemohou
nám však dát odvahu samu. Odvahu musí každý z nás hledat ve svém nitru“.
Jak známe z učebnic dějepisu, JFK tuto odvahu ve svém nitru našel, a
to zejména během kubánské krize, když stálo lidstvo na tenké niti nad propastí
konce dějin.
Profily odvahy - John Fitzgerald
Kennedy, česky vyšlo v nakladatelství Orbis,
1968, 208 stran
