1. Karel Janeček chce zničit politické strany.
Přestože vyhlašuje, že mu jde jen o vyštípání takzvaných zlojedů, jeho hlavní motivací je eliminace zavedených politických stran, které prý ztělesňují zlo. Protikorupční aktivita tak nasedá na vlnu zahájenou tažením Věcí veřejných proti dinosaurům, Andrejem Babišem a dalšími hnutími tvářící se jako anarchistické (Holešovská výzva či různé platformy schovávající se za odbory), jejichž hlavním cílem je plošné ničení celé současné politické reprezentace..
2. Pomsta politikům jako lákadlo.
Možnost likvidace protikandidátů by též změnila všechny volební kampaně, kdy by v Janečkem prosazovaném malém volebním obvodu bylo primárním cílem zacílit nenávist nerozhodnutých voličů ve středu spektra proti lídrovi protistrany. Česká sněmovna by tak v důsledku byla plna béčkových kandidátů, které jednotlivé strany cíleně nedali do čela svých kandidátek, protože tam prostě nepatří.
Janeček tvrdí, že mínusový hlas vyškrtá populisty a extremisty. Odpovím otázkou. Proč Jana Bobošíková získává na severu Čech rekordní počty preferečních hlasů, přestože je snad všemi politology považována za čistou populistku? A co Tomio Okamura, a případně Andrej Babiš? Takovýchto štváčů davu proti politické reprezenatci bude čím dál více.
3. Změna volebního systému lepší kandidáty nepřinese.
"Lepší volební systém přivede lepší kandidáty" - tak zhruba zní průvodní argumentace. Jenže, proč? Výtečný text Zdeňka Kudrny přesně popisuje, jak dvě dekády česká veřejnost nadějně a naivně očekává příchod lepších politiků. Nepřijdou. Změna volebního systému sama o sobě nepřivede elity země zpět do správy věcí veřejných, jelikož jim nepřinese jedinou motivaci, rozhodně nezprůhlední politiku.
Návrh prý přinese "přímou zodpovědnost zvoleného zastupitele svým voličům, protože budou voleni v malém obvodu". To je sice hezká myšlenka, ale jak vidíme u Senátu, nefunguje. Senátoři u nás nejsou téměř nijak spojeni se svými okrsky, byť do nich jezdí, velmi zřídka je senátorská práce definována činností v okrusku.
Navíc, skutečně chceme mít Poslaneckou sněmovnu plnou regionálních politiků, kteří by autenticky reprezentovali stotisícové mikroregiony a ne celý stát? Na případě (byť jinak hybridního) europarlamentu vidíme, jak místní (národní) mandáty převažující nad celocelkovými (celá EU, respektive stát v Janečkově návrhu) ukazují neexistenci společných zájmů celku. Zákonodárné těleso se pak přestává chovat jako parlament celku, ale spíše jako bitevní pole pro parciální zájmy ve zjevný neprospěch celku.
4. Vědecké pseudozdůvodnění.
Jelikož davy potřebují mít záštitu moudrých a matematická genialita Karla Janečka se k volebnímu systému vůbec nevztahuje, vytáhl filandtrop z rukávu Katedru politologie Masarykovy univerzity, která experiment zrealizovala. Pevně věřím, že se brněnští politologové ozvou, vstoupí do debaty naplno a nenechají své jméno vláčet po ulicích, kdy je experiment malého rázu Janečkem interpretován v zájmu účelu jako dostatečné ověření autority pro celospolečenskou změnu.
Na závěr nevynechám autorův ústřel, kdy prohlásil, že jeho volební systém je dobrý, protože "díky němu ubude komunistů". Byť osobně mám ke všemu rudému averzi, nelze přeci přestavovat volební systém s tím, aby poškodil jednu (byť subjektivně sebeošklivější) stranu.
Janečkova iniciativa jistě rozvíří stojaté vody debaty o volebním systému, který skutečně potřebuje reformu. Upínat se na ní jako na všespásnou, je však naivní. Proto je třeba skutečně diskutovat, nejen mluvit o "dobru a zlojedech".
P. S. Doporučuji shlédnout záznam debaty Karla Janečka s politology, kterou pořádal think-tank Evropské hodnoty.
Psáno pro Respekt.cz. Text vyjadřuje názor autora, nikoliv žádné organizace.
