Igor Lukeš: Romneyho Evropa nezajímá!



S profesorem Boston University o amerických prezidentských volbách, Obamově rétorice a přešlapech Mitta Romneyho. Vyšlo na Revue Politika.



Republikán Mitt Romney se postaral asi o největší průlom v dosavadním vedení kampaně, když v srpnu oznámil jméno svého případného viceprezidenta. Obecně se soudí, že americké prezidentské volby vyhraje ten, kdo prosadí do agendy kampaně své téma – Romney mluví o umírající ekonomice, čemuž odpovídá jeho volba ekonomického experta strany, zatímco Obama hovoří o funkčnosti americké společnosti jako celku. Je to zásadní zlom v kampani?

Rozdíly mezi oběma tábory jste popsal velmi dobře!  Máte pravdu, že Romney mluví o ekonomice, která umírá, protože Obama prý oběma rukama rozdává veřejné prostředky lenochům, zatímco on, Romney, je solidní manažer, který celý život buduje firmy, vytváří pracovní příležitosti a funguje jako lokomotiva společnosti.  

V jeho podání je on, Romney, mužem činu, zatímco Obama vstupuje do veřejného prostoru jen jako dogmatický tlučhuba.  Paul Ryan má za úkol tenhle popis současné politické scény vtloukat do hlavy voličům.


Klasický ideologický spor mezi pravicí a levicí se mediálně rozhořel naplno, když Obama vysvětloval, jak úspěšní podnikatelé stojí na ramenou společnosti a vděčí ji za svůj úspěch, zatímco Romney se do prezidenta opřel, že upírá zásluhy jednotlivcům. Opravdu toto hašteření o slovíčka Američané vnímají citlivě?

Nejsem si jist, že jde jen o slovíčka.  Jde o zásadní věci.  Demokraté odmítají model převzatý z románů Ayn Rand (narozena v Rusku jako Alisa Z. Rosenbaum), v nichž pár velesilných individualit z ničeho a vlastní pílí, talentem a odvahou budují hodnoty, zatímco ostatní čekají, co si urvat z veřejného majetku a jak tu krádež (pomocí dogmatických lží) přejmenovat na dobročinnost.  

Kandidáti za Demokratickou stranu naopak argumentují tím, že někdo pro randyvské podnikatele (člověka napadá: Steve Jobs) udělal základní vědecký výzkum, vymyslel jeho praktickou aplikaci a postavil dálnice a železnice, po nichž se zboží převáží na trhy.  

Pak je tu policie, která výrobce a jejich produkty chrání nebo soudy, které řeší pře mezi stranami a že, zkrátka řečeno, už dávno nežijeme „in natura,“ ale že jeden druhému dlužíme už jen proto, že jsme lidé.


Romney při své zahraniční cestě do Británie, Izraele a Polska udělal několik diplomatických přešlapů. Vnímal to v USA někdo?

Vnímali to všichni.  Romney si je v tomhle podobný s Bushem: dokáže říct překvapivě nevhodné věci v tu nejhorsi možnou chvíli.  Po jeho návratu z ciziny pak totéž pokračovalo doma, když prohlásil, že se vůbec nebude snažit o hlasy 47 procent Američanů.  

Ti prý neplatí federální daně a nebudou pro něho, podnikatele Romneyho, hlasovat za žádných okolností.  První problém je v tom, že k číslu 47 se dostaneme, když tam započítáme jednak chudé, jejichž  příjmy nedosahují výše, od níž se daň uvaluje a jednak miliony vojáků a studentů a mnohé penzisty.  Druhým problémem je to, že mnozí lidé často hlasují proti vlastním ekonomickým zájmům.  

Např. bohatí voliči rutinně hlasují pro kandidáty, kteří slibují vyšší daně a naopak chudí často dávají své hlasy nejkonzervativnějším politikům.  Romney tak vlastně napadl svou základnu.  A jako třešnička na dortu bylo zjištění, že sám Romney platí daň ve výši pouhých 14 procent (většina ostatních platí mnohem vyšší daň) a že má navíc účty též ve Švýcarsku nebo na různých podezřele exotických ostrovech.


Evropa byla v roce 2008 jistě poblouzněna Barackem Obamou, i aktuální průzkumy ukazují velký příklon ke kandidátovi Demokratů. Zároveň je však politika amerického prezidenta k Evropě považována za velké zklamání. Část analytiků vnímá, že po podepsání dohody New START v dubnu 2009 s Ruskem na Evropu takřka zapomněl a například skrz NATO seškrtal větší americkou účast na protiraketovém deštníku v Evropě, jako byl známý radar v Brdech. Byl to z jeho strany logický krok?

Jestli se ptáte na údajné „zapomínání na Evropu,“ tak bych nemohl souhlasit.  Všichni ve Spojených státech vědí, že pokud bude Evropská unie v ekonomickém útlumu, pocítíme to tady všichni.  Pokud tím zapomínáním myslíte konkrétně „zapomínání na Rusko,“ v tom asi máte pravdu.  Ale co má Obama se současným Ruskem dělat?  

Putin se chová jako Mussolini a jen čeká na příležitost, jak skórovat před domácím publikem, když západ všeobecně nebo Ameriku konkrétně ponižuje.  A přitom je Rusko zemí na pokraji demografické katastrofy.  A konečně kolaps protiraketového systému ve střední Evropě byl předvídatelný, už jen proto, že za současného stavu technologie systém zatím nefunguje a odstoupení od takového projektu je správné a racionální.


Polsko se po devadesátých let značně orientovalo na Washington, do misí v Iráku i Afghánistánu poskytlo značné množství prostředků i jednotek. Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski však polskou orientaci otočil směrem k EU a dnes jsou jen slyšet nářky z úst polského prezidenta, když hodnotí americké vycouvání z masivnější přítomnosti ve střední Evropě jako zradu. Jak je z amerického pohledu vnímán tento Obamův krok, když se pokouší přenést americký zájem do Asie a Pacifiku?

Obama se rozhodně nepokouší přenést americký zájem do Asie a Pacifiku.  K tomu posunu dochází postupně od sedmdesátých let a neděje se tak z rozhodnutí Bílého domu, ale díky japonskému, čínskému, korejskému a dnes též indickému ekonomickému růstu a zároveň i dí ky přelivu pracovních příležitostí do zemí v té oblasti.  

Kdyby továrny v zemích střední Evropy chrlily produkty pro americké konzumenty – od aut a počítačů po hračky a spodní prádlo – určitě by si nikdo ve Varšavě, Praze nebo Budapešti nestěžoval na nezájem Washingtonu.  Mimochodem: „zajímá“ se Amerika o Švýcarsko nebo Lucembursko?  A naopak: jistě nechceme, aby střední Evropa vyžadovala tolik amerického „zájmu“ jako Egypt, Israel, Syrie, Libanon nebo Somálsko.  

Sikorského politika vstřícnosti vůči EU je správná dokonce natolik, že k ní mělo dojít už dávno.  Celá střední Evropa by měla hledat spojence mezi sousedy a ne za Atlantikem.  Nemá cenu ponižovat Francii a urážet Německo, a přitom čekat, že vás zato budou kompenzovat ve Washingtonu.


Existuje vůbec nějaká politika Mitta Romneyho vůči Evropě?

Nesmíme být k Romneymu nespravedliví.  Američané se vůbec málo zajímají o Evropu, a to platí napříč společensko-ekonomickými vrstvami v celé zemi.  Plati to pro presidenta Obamu, stejně jako pro jeho republikánského vyzyvatele.  Navic -- pochybuji, že by Romney měl nějakou chytrou politiku vůči Evropě, protože nemá ani chytrou politiku vůči Číně.  Tvrdí například, že krátce po vstupu do Bílého domu Číně poručí, aby přestala uměle podhodnocovat svou měnu a aby začala respektovat copyrighty a duševní vlastnictví vůbec.  

Pokud mu prý budou v Beijinu odmlouvat, zatočí s nimi raz dva.  Něco takového může vyslovit jen člověk, který o čínské politické kultuře, čínských representantech a jejich vyjednávacích praktikách mnoho nepřemýšlel.  Kdyby něco takového skutečně udělal, asi do pěti dnů bychom měli obchodní válku s těžkými dopady na obě strany.  

Jestli se tedy Romney chystá na Beijin tímto stylem, pak nepřekvapuje, že by nevěděl, jak jednat v Berlíně nebo Madridu.  Když dokázal jen tak en passant prohlásit při návštěvě Londýna, že Britanie není na olympijské hry připravena, nemám pocit, že si láme hlavu s tím, jak jednat s Evropskou unií.


Děkuji za rozhovor. Vyšlo na Revue Politika.


Prof. PhDr. Igor Lukeš, Ph.D.
Americký historik českého původu a honorární konzul České republiky v Bostonu. Působí jako profesor historie a mezinárodních vztahů na Boston University se zaměřením na historii a politiku střední a východní Evropy a současného Ruska. Je také členem Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Rozhovor vedl Jakub Janda - publicista, poradce poslance PSP ČR a projektový koordinátor think-tanku Evropské hodnoty. Více na www.JakubJanda.com.




Jakub Janda Create your badge ----------------------------------------------------------- 
Chcete automaticky DOSTÁVAT NOVÉ ČLÁNKY z webu JakubJanda.com?
Dostávat nové články na email:
Díky za přízeň. Když mi za něco budete chtít vynadat, napište mi email. Jakub Janda

Categories: , , , , , , , ,