S Tomášem Haasem o rebelii uvnitř ODS, vnitrostranické krizi a důvodu úpadku velkých partají.
Pane Haasi, dlouhodobě hovoříte o selhávání velkých politických
stran v České republice. Jelikož jste působil jako poradce dvou českých
premiérů a prezidenta Klause, jistě máte své poznatky z blízkého pozorování.
Můžete popsat, v čem velké strany jako ODS selhávají?
Je dobře, že jste tu otázku
formuloval takto. Skutečně to není jen problém ODS, i když o něm hovořím hlavně
v souvislosti s ODS, protože k ní mám, ač již dlouho nejsem jejím členem,
nejblíže.
Podle mně problém je, že ODS (a
jak jsem již řekl, není v tom sama) zapoměla co je politická strana, co je její
podstatou. Politická strana je společenství lidí s podobným politickým názorem,
které se snaží tento názor uplatnit v životě společenství, státu. K tomu aby
jej mohla prosadit, potřebuje přesvědčit o správnosti svého názoru a jeho
aplikace v praxi dostatečný počet voličů. Bez nich není strana ničím, je jen
diskusním klubem.
V průběhu času a hlavně díky
působení dvou velkých osobností naší politiky devadesátých let, Miloše Zemana a
Václava Klause, se ustálila jakási víceméně stabilní polarita ČSSD a ODS.
Ostaní menší strany s výjimkou komunistů tvořily jakousi náplň do koalic,
jejichž rolí bylo dodat potřebný počet poslanců pro parlamentní většinu.
V koalicích se dařilo lépe sociálním
demokratům, kteří se mohli ve většině svých legislativních návrhů opřít o hlasy
svých mimovládních ideologických partnerů, KSČM, bez ohledu na to, s kým právě
byli v koalici. ODS se mohla spolehnout jen na to, že má dva oponenty,
parlamentní opozici a vlastní koaliční partnery.
Proč jsou strany tak uzavřené a vzdálené od normálního života?
Můžete to popsat na příkladu ODS?
Stabilizace politické scény, která
dospěla do stadia, které bylo spíše stagnací, vedla k tomu, že se pro naše
politické strany volič stal něčím vzdáleným. Stagnovala nejen politika na
celostátní škále, ale i politika uvnitř strany. Schůze místních sdružení ODS,
oblastních rad a sněmů, které byly kdysi živé a naplněné diskuzemi a argumenty
o otázkách, které hýbaly veřejným životem se staly formálním shromážděním pro
schvalování posledních rozhodnutí místních zastupitelstev. Život z nich
vyprchal.
Mluvíme o krajských strukturách, které se staly pilíři místní
moci?
Vznik krajů a jim odpovídající
struktura regionálních rad zcela změnila vztah mezi vedením ODS a členskou
základnou. Začal růst vliv sponzorů a obchodních partnerů - těch, které
předseda ODS Nečas nazval "osobami z příšeří, které nemají jakoukoli
politickou odpovědnost" a klesat vliv členské základny. Ty "osoby z
příšeří", kterým dal předešlý předseda Topolánek daleko kratší a
přiléhavější jméno "kmotři", začali příšeří opouštět a obsazovat politické
posty, ovládat regionální rady a Výkonnou radu.
Vytvořily zdola i shora
neprůstřelnou bariéru mezi vedením a členskou základnou. ODS ztratila kohezi,
je dnes federací v různých krajích více či méně kmotry ovládaných regionálních
společenství funkcionářů, kteří si mají často více co říci se svými protšjšky z
ČSSD než s vedením ODS a svou vlastní členskou základnou. Projevilo se to i v
personální politice.
Jak ve světle tohoto vývoje vnímáte tvrzení, že jakoukoliv funkci
v rámci ODS je třeba si poctivě
vysedět?
Funkce v ODS se staly doživotním
lénem. Já jsem odjel z České republiky v roce 1996 a vrátil jsem se v roce
2005. Našel jsem ty z velké většiny ty samé poslance a zastupitele, které jsem
si pamatoval z doby, kdy jsem odjížděl. Znám poslance a zastupitele ODS, kteří
v životě nikdy nebyli ničím jiným, než poslanci a zastupiteli ODS. Život z ODS
vyprchal.
Česká politická scéna, dlouhou
dobu statická a velmi polarizovaná, byla ovládaná dvěma stranami, ČSSD a ODS.
Na pravici ODS dlouhou dobu dominovala do takové míry, že její voliči neměli
reálnou alternativu a znovu a znovu ji volili, byť se stále hlasitějším
skřípěním zubů. ODS si na tuto situaci natolik zvykla, že zpohodlněla a
zapomněla, že to nejsou voliči, kdo politické straně dluží svou přízeň, ale je
to strana, která si jejich důvěru musí znovu a znovu získávat a udržovat.
Politiku si ODS, která si byla
jista hlasy pravicových voličů, dělala "po svém", zejména v krajích,
které více a více ovládal "spřátelený" byznys. ODS ztrácela nejen
kontakt se svými voliči, ztrácela i kohezi, fakticky se rozpadla na 14
autonomních stran, které vystupovaly nejen bez ohledu na voliče, ale i bez
ohledu na politiku vedení ODS a koaliční vlády s ODS v čele a mnohdy otevřeně
proti ní a v zájmu "krajských kmotrů"
Je to vidět i směrem ven?
Projevilo se to i navenek, ve
vztahu ODS k jejím voličům. Voliči ODS masově opouštějí. Jejich všeobecná
nespokojenost roste a už léta rostla. Politici, se kterými jsem mluvil o tom,
že se pnutí mezi ODS a jejími voliči zvětšuje, že to nelze šponovat do
nekonečna a jednou to zákonitě praskne, mi po celou tu dobu říkali, abych se
uklidnil, že tak u nás politika nefunguje a voliči takto reagovat nebudou.
Reagovali a reagují. V roce 2006,
ji volilo 1 892 475 voličů, v roce 2010 jen 1 057 792. 44% jejich
bývalých voličů jí odmítlo znovu dát svou důvěru. Poslední průzkumy veřejného
mínění naznačují, že trend pokračuje a zrychluje se.
ODS zcela ignorovala a stále
ignoruje příčiny ztráty důvěry svých voličů. Stále se chová tak, že voliči
necítí, že o ně má ODS zájem.
To je, v čem ODS a obecně naše
velké strany selhávají.
Jaké jsou tedy příčiny ztráty volitelnosti? Je to nástup TOP 09 od
voleb v roce 2010, nebo to je jen její důsledek?
Za příčinu ztráty volitelnosti ODS
je obvykle označována její „ideová rozkročenost“, nebo „ideová vyprázdněnost“.
Není to pravda. I ti kdo jí takto kritizují, hovoří o potřebě „návratu ke
kořenům“. Ale ODS své kořeny nikdy neopustila. Je pravda, že se svých zásad
vždy přísně nedrží, to ale není v našich politických podmínkách ani možné.
A není to nic nového. Puristé takto kritizovali ODS ještě v dobách Václava
Klause.
Stále si ještě pamatuji výčitky
kritiků na její „pravicovou rétoriku a
levicovou politiku“. ODS stále proklamuje stejné principy a hlásí se
k týmž ideám. „Návrat ke kořenům“ v ideologii je zbytečný, „návrat ke
kořenům“ v praktické politice je nemožný. Opuštění jejich kořenů není
příčinou její ztráty volitelnosti a odchodu voličů.
Co je tedy důvodem ztráty přes 800 000 hlasů mezi lety 2006 a
2010?
Příčinou je ztráta důvěry. Voliči
jí nevěří. Neuvěří heslům o „návratu ke kořenům“, pokud je proklamují lidé,
kteří již dávno ztratili věrohodnost. Lidé nebudou volit ODS, když vydá program
plný deklarací staronových idejí a staronových principů, pokud jej budou
prezentovat titíž lidé, jejichž jména jsou vláčena tiskem v souvislosti
s korupčními skandály, pokud se ODS nepostaví čelem k problému regionů
ovládaných kmotry, místo aby jej jako dosud popírala a snažila se voličům
nalhávat, že takový problém neexistuje a to, že o něm mluvil bývalý předseda je
„zločinem“.
Důvěryhodnost se ODS nevrátí,
pokud se neočistí – což je rovněž zakázaný výraz. ODS dělá vše pro to, aby se
stala bezvýznamnou stranou. A „návrat ke kořenům“ ODS nepomůže, pokud ji
k těm kořenům budou vést stále stejné zprofanované tváře a budou cestou ke
kořenům voličům vyprávět, že ODS nemá problém, že k tomu, aby mohla uvést
do praxe své ideje a principy proklamované v devadesátých letech je třeba
je jen přepsat do nových programů a cesta k vítězství bude znovuotevřená.
Narážíte na aktuální zvyšování daní, čímž ODS zbořila tabu, které
si sama stanovila?
Problém je jinde. Ne proto, že by
pravicoví voliči ztratili důvěru v principy a zásady pravicové politiky.
Ztratili důvěru k těm, kdo je dnes v ODS hlásají.
Vznik a nástup TOP09 nebyl
příčinou ztráty voličů ODS. Bylo to přesně naopak, ODS opouštěli dlouhodobě
nespokojení voliči, kteří měli poprvé po dlouhé době alternativu – jinou stranu
na pravici, vedle ODS. Velká část bývalých voličů ODS této možnosti využila.
Otázkou je, zda si je ODS dokáže
znovu získat a hlavně, zda si je dokáže TOP09 udržet. Je možné a průzkumy tomu
napovídají, že část bývalých voličů pravice rezignovala na obě „své“ strany úplně
a volit by dnes ani nešla. Není to potvrzený trend, jsme v polovině
funkčního období vlády, kdy popularita všech vlád klesá k nižším hodnotám.
Je to ale rovněž období, kterédává vládnoucím stranám poslední možnost se
zamyslet a tam kde je to možné uplatnit pozitivní změny, aby mohly ještě před
koncem funkčního období přinést hmatatené výsledky.
To, čeho jsme svědky dnes, není
krize pravicového myšlení. Je to krize důvěry pravicových stran.
Současný stav – krizi velkých politických stran a jejich neplnění
funkcí a zadřenost vnitřních procesů jsme probrali. Co dovede tyto strany,
konkrétně ODS, k sebereflexi? Bude to rebelie zevnitř, další Sarajevo?
Nebo až velká porážka ve volbách, která zamíchá vedením strany, jako tomu bylo
na Slovensku?
Otázka sebereflexe je něco, co si
například ODS odmítá připustit. Nejen že si na ni odmítá odpověď hledat, ale
odmítá si otázku i položit. Po každých volbách a po každé další ztrátě voličů
slyšíme od jejich vedoucích politiků dnes už téměř komickou reakci: „Voliči nám
poslali jasný vzkaz“.
Komické na tom je to, že ten vzkaz
nechtějí číst. Odpovídají si na otázku, kterou jim nikdo, ani voliči nikdy
nepoložili. A navíc na ní reagují jen prvních pár týdnů po volbách. Pokud někdo
hovoří o potřebě hlubší analýzy příčin, pokud někdo jen naznačí, kde příčiny
hledat, je označen za rebela, nebo za škůdce.
Kongres ODS na kterém byl leadrem
strany potvrzen Petr Nečas, byl významný i tím, že se na něm poměrně otevřeně o
problému hovořilo. O problému průniku obchodních zájmů krajských „kmotrů“
a politiky ODS se na kongresu muselo, díky delegátům, kteří otázku nenechali
usnout, hovořit. Musel se k ní vyjádřit i Petr Nečas. Připustil, že „stranu
se snaží řídit různé osoby z příšeří, aniž mají jakoukoli politickou
odpovědnost."
Kongres skončil, delegáti se
rozjeli do svých domovů a neuběhlo ani pár týdnů a Petr Nečas své prohlášení
upřesnil. Na kongresu vlastně nehovořil o tom, co velká část členské základny
považuje za prolém. Nehovořil o problému „kmotrů“. Sám pojem "kmotr",
jeho formulaci a užívání, prohlásil za "politický zločin". Očista a
změna? Oficiálním stanoviskem ODS se stala prohlášení místopředsedy Blažka: "To
jsou mediální zkratky, které jsme si vymysleli sami, a to je to nejhorší.
Odmítám stranické čistky a slovo čištění se už vůbec do politiky nehodí."
Připravuje ODS nějakou strategii změn zevnitř strany?
Slovo
změna je opět marketingový výraz. ODS musí zareagovat na vývoj a musí se
vnitřně vyvíjet. To, co se nejvíce kritizuje, je důsledkem vnitřních poměrů v
ODS v minulosti a je zjevné, že po kongresu určité praktiky odumírají, neboť
nebudou mít z čeho žít.
Jaké praktiky máte na mysli?
To, co
říkal Petr Nečas na kongresu. Tedy že stranu se snaží řídit různé osoby z
příšeří, aniž mají jakoukoli politickou odpovědnost. Strategie
žádná. Není podle vedení ODS potřeba něco měnit. ODS sice na kongresu musela přiznat
existenci jakýchsi „osob z příšeří“, které se „snaží řídit ODS
z příšeří“, ale je to jen věc minulosti a takové jevy budou odumírat. ODS
žádné změny nepřipravuje a kritiky označuje za „politické zločince“, kteří
rozbíjejí jednotu strany.
V souvislosti s aktuální rebelií šesti poslanců ODS se
hovoří o dalším Sarajevu. Jak to vnímáte?
Nemyslím, že „Sarajevo“ je vhodný
příměr. Tehdejší oponenti Václava Klause neměli podporu členské základny. Mělo
ji tehdy vedení strany. Pokus o převrat byl od počátku odsouzen k porážce.
Otázkou je, zda vedení strany má stejnou podporu dnes.
Donutí ODS až k citelné reflexi až velká porážka ve volbách,
která zamíchá vedením strany, jako tomu bylo na Slovensku?
Problém je, že struktura ODS a
její členské základny byla postupně změněna tak, že podobnou rebelii vlastně
vylučuje. Mnoho lidí, kteří na podobnou změnu čekali, již stranu opustilo.
Samozřejmě pokud vláda ztratí důvěru, nebo bude ODS poražena ve volbách, může
dojít ke změnám.
Zůstane ale v ODS dost lidí, kteří změnu chtějí? Strana má
stále méně členů, aktuálně asi 24 000.
Vedení ODS stále staví členy a
příznivce do situace „když ne my, tak levice“. I tato taktika dlouho ungovala.
Ale to konečné vítězství levice, pokud by k němu došlo, bude nakonec, po
tom co ODS a pravice ztratí další voliče, větší a trvalejší. ODS se nebrání
proti svým oponentům zvenku, ale svým stoupencům uvnitř.
V nejsevernějších arktických
oblastech Kanady a Grónska žije zajímavé a dnes už vzácné zvíře, jehož osud
bych těm, kteří rozhodují o osudu ODS doporučil bedlivě prostudovat. Tím
zvířetem je pižmový buvol. Má hustou, dlouhou téměř k zemi dosahující tvrdou
srst a přizpůsobil se životu v extrémních arktických podmínkách. Žije ve
stádech čítajících několik desítek jedinců. Jejich jediným nepřítelem jsou vlci
a medvědi, ti bílí, lední. A ovšem též nepřítel nejnebezpečnější, ten který
téměř způsobil jejich vyhubení - člověk. Muskoxen, to je jejich anglický název,
vyvinuli kdysi velmi účinnou obranu proti predátorům. V případě útoku se
semknou do kruhu, samice a telata uvnitř, silní pět set kiloví býci na okraji
kruhu a .... stojí bez hnutí jako pevná kruhová zeď tvrdých hlav a
neprorazitelné srsti. Tato statická obrana byla dlouho velmi efektivní,
nepřítel kruh jen velmi těžko prorazil a muskoxen přežili od pleistocénu až
dodnes. Ani pro eskymácké lovce vyzbrojené oštěpy a noži nebyli snadnou
kořistí, jejich stavy byly stabilní a zdálo by se, že jejich budoucnost je
jistá.
Vše se změnilo, když Eskymáci získali nové zbraně, pušky. Nemuseli se již dostávat do nebezpečného střetu s lovenou zvěří. Stáli opodál, v dostřelu svých zbraní a dříve tak nebezpečný lov se změnil na krutou pouťovou střelnici. Když jedno zvíře padlo. ostatní se chovali tak, jak byli zvyklí.
Vše se změnilo, když Eskymáci získali nové zbraně, pušky. Nemuseli se již dostávat do nebezpečného střetu s lovenou zvěří. Stáli opodál, v dostřelu svých zbraní a dříve tak nebezpečný lov se změnil na krutou pouťovou střelnici. Když jedno zvíře padlo. ostatní se chovali tak, jak byli zvyklí.
Kruh se semkl a stádo stálo na
místě. Stáli, mlčky a bez pokusu o obranu nebo o útěk. A tak padali další a
další jedinci, další a další stáda, až do doby, kdy se ze dříve početných stád
buvolů stala populace několika málo tisíc, jíž hrozilo vyhynutí. Dnes, po tom,
co byl zakázán jejich lov a stali se chráněnou zvěří, jejich počet znovu
stoupl. Je jich v celé Severní Americe a v Grónsku asi 80 tisíc, z toho 70
tisíc na Banksově ostrově, který se stal jakousi jejich rezervací.
ODS svým přístupem k tomu, co ji nejvíce ohrožuje, je více a více připomíná. Tomu, co ji nejvíce ohrožuje, se odmítá efektivně bránit. Chce stát na místě a mlčet. Kruhová obrana, uvnitř které jeden po druhém odpadají příznivci a voliči je stejně statická. Rozdíl je jen jeden, skutečný nepřítel neútočí zvenku.
ODS svým přístupem k tomu, co ji nejvíce ohrožuje, je více a více připomíná. Tomu, co ji nejvíce ohrožuje, se odmítá efektivně bránit. Chce stát na místě a mlčet. Kruhová obrana, uvnitř které jeden po druhém odpadají příznivci a voliči je stejně statická. Rozdíl je jen jeden, skutečný nepřítel neútočí zvenku.
Obránci se více a více stávají
svými vlastními nepřáteli. Dívají se ven, stojí na místě, zády k těm, které by
si měli chránit a zakazují si o problému mluvit. Semknout se, stát a mlčet. To
je, jak chtějí přežít. V pomyslném boji o přízeň veřejnosti, o voliče, se
nechtějí stát jeho aktivními účastníky. Chtějí zůstat terčem. Mlčícím a
statickým terčem. Nechtějí o nemoci, která je ničí zevnitř, hovořit. Nechtějí
problémy řešit. Chtějí je "ustát".
A to podle vedení ODS bude fungovat?
Vždyť to tak dlouho dobře
fungovalo. Nechtějí vidět, že se podmínky změnily a to co stačilo dříve, dnes
už nestačí. Nevidí, že sami svou neschopností a nevůlí řešit svou vnitřní
slabost, dodávají vnějšímu "nepříteli" nejnebezpečnější zbraně a
munici. A že těch "uvnitř", jejich voličů, které by si měli chránit a
kultivovat, rychleji a rychleji ubývá.
A že už ani není jasné, koho a
před kým chtějí bránit. Před tlaky zvenku, nebo před vlastními členy a voliči. Nevím,
zda to změní rebelie zevnitř strany.
Možné to je, nespokojenost
s vedením je stále větší a stále roste. Porážka ve volbách by jistě mohla
být katalyzátorem změny. Ale zda ta revolta přijde a pokud přijde, jestli
přijde včes a jestli má ODS ještě dost sil a vůle ke změně bych si netroufal
předvídat.
Děkuji za rozhovor.
Vyšlo na Revue Politika.
Vyšlo na Revue Politika.
Jakub Janda
--
Tomáš Haas je politický konsultant a
publicista. Mezi léty 1991 a 1996 působil v Praze jako poradce primátora
Hlavního města Prahy, několika ministrů a Úřadu vlády. Do republiky se definitivně vrátil roku 2005 a
mezi lety 2005 až 2008 byl interním poradcem presidenta republiky, v letech
2009 - 2010 byl poradcem tehdejších předsedů vlády - Topolánka a Fischera.
Rozhovor
vedl Jakub Janda -
publicista, poradce poslance PSP ČR a projektový koordinátor think-tanku
Evropské hodnoty. Více na www.JakubJanda.com.
Create your badge -----------------------------------------------------------
Chcete automaticky DOSTÁVAT NOVÉ ČLÁNKY z webu JakubJanda.com?
- mrkněte na Facebook
- koukněte na Twitter. Follow @JakubJanda_com