Přestože se na krajské úrovni o celostátních tématech
nerozhoduje, takováto témata volby do krajských zastupitelstev a hejtmanů
vyhrávají. Navíc, tyto volby druhého řádu vždy vyhrává opozice. Škrtající vláda
je nepopulární z definice své práce – a Nečasův kabinet není výjimkou,
navíc nekonečné hašteření uvnitř
kabinetu s Věcmi veřejnými kabinetu ukradlo zhruba 30 procent důvěry občanů
od jejího nástupu v červnu 2010.
Když vynecháme komunikační excesy v uvnitř trojspolku
ODS - TOP 09 – VV, za dva roky působení pravicové koalice se rýsují dvě hlavní
témata, v jejichž vysvětlování lodivodi státu selhávají. Vysvědčení tak
pro Nečasovu partu bude značně nepříznivé.
Kolovrátek
robotického šetření
Vysvětlovat a komunikovat utahování opasků je málokdy
úspěšné, když nemáte v ruce vnější hrozbu – strašáka. Toho si tedy pravicové
strany (ODS a TOP 09) našly v řeckém dluhovém fenoménu, díky jehož
zdůrazňování došlo k porážce Paroubkovy ČSSD.
Konzervativně – pravicový recept byl okořeněn bojem pálení
korupčních čarodejnic na všech úrovních a na všech možných tiskových
konferencích, jak požadovala (tehdy jakoby) strana Věci veřejné. Mantry šetření,
točící se okolo maxima 3% deficitu ročního rozpočtu, se snaží koalice držet
zuby nehty – naprostá většina nepříjemných rozhodnutí je ospravedlňována nutností škrtat a apokalyptickým příkladem
řeckého zadlužení.
Jako hlavní argument prvotní koaliční existence není špatný,
ale po vítězných volbách se komunikační paleta zdůvodnění jednotlivých kroků
měla rozšířit – jak premiér, tak ministři však jen roboticky opakují pořád
stejné fráze. Šíří se tak pocit, že zemí vládnou přednastavené škrtací stroje,
nikoliv zodpovědní hospodáři a chápaví lidé.
Slovníkem vědce, ne
člověka
Z pohledu politické komunikace totiž existuje mnoho
způsobů, jak úspěšněji zabalit formulovat a zdůvodnit politiku plošného škrtání –
když premiér neustále mluví pouze o procentech HDP a miliardách zadlužení, pro
obyčejného občana působí jako vzdálený a buzerující aristokrat.
Vystudovaný fyzik se po letech v překlimatizovaných
zasedačkách ODS nenaučil mluvit jazykem běžných lidí - na pivo by tak s ním
nikdo nešel. Kabinet s původně nejširší podporou (118 křesel) se tak za
dva roky díky své nepřesvědčivosti
stal týmem fackovacích panáků a odpadlíků.
Premiér by měl užívat jednoduchý a přímý apel na budoucí
generace - většina českých rodin sama od
sebe šetří na budoucnost svých dětí. Vrchní
manažer země by měl vytrvale tvrdit, že kroky jeho týmu směřují ke konkrétnímu
cíli, přesně vyjádřitelnému a uchopitelnému. Zřejmé strašení konkrétními
reálnými dopady by působily mnohem přesvědčivěji, než nekonečné omílání nudných
číslic a zauzlence typu vytýkání před
závorku.
Poukazování na úspěšné změny za dva roky práce jednoduchým
jazykem a představování dalších plánů by se mělo stát prioritou dalších měsíců,
nikoliv jen doprovodnou činností. Americký prezident také před midterm elections vede zřejmou
komunikační kampaň, protože ví, jak je jeho obraz důležitý.
Případ druhý: Ach, (zas)
ty církve ..
Kromě konsolidace
veřejných rozpočtů se pravicová vládní parta rozhodla majetkově se vyrovnat
s církvemi. Místo využití rozsáhlým argumentačních možností vsadila na dva
neviditelné ministry (kultury - Bessera a Hanákovou) a opětovné vtloukání klínů
do hlavy – že se něco musí udělat, aniž
by kabinet vysvětlil proč.
Mohutný transfer nemovitostí a financí ve prospěch církví je
většinou společnosti (nesouhlasí s ním dle průzkumů 69% občanů) považován
za nesprávný, takový mocenský vzestup církví by dle ČSSD neodpovídal realitě
dnešního Česka, kde se k registrovaným církvím hlásí tři lidé
z deseti.
Toto vnímání však lze výtečně využít pro obranu vládního
kroku – obecná a nepopiratelná nechuť k církvím totiž může být důvodem
celého vyrovnání se s náboženskými institucemi. Petr Nečas by neměl
hovořit o správnosti kroku (když
v prostředí zmítaného mediálními korupčními kauzami na spravedlnost nikdo
neslyší), ale na výhodnost vypořádání
se s církvemi pro celou společnost. Zní to šíleně?
Málokdo ví, že stát dodnes pokrývá platy duchovním a církve
přímo závisí na státním rozpočtu. Daňoví poplatníci tak doslova platí provoz
církví. Proč by v zemi ateistů měl stát platit z veřejných peněz
službu, kterou využívá jen 30% populace? Hlavním argumentem pro restituce by
mělo být odpoutání a odstřihnutí církví od veřejných peněz
z kapes všech a přínos pro rozvoj menších obcí, kde církevní pohledávky
doslova hnijí.
Komunikačně neschopná a slabá ministryně kultury bohužel
nedokáže (a už se ani nesnaží) vysvětlit jednotlivé zahrnuté položky a způsob
ocenění půdy. Vládní komunikační strategie by se tak měla zaměřit na přesměrování
neoblíbenosti duchovních ze svého trika na samotné církve. Proč premiér
nedotlačí arcibiskupa Duku a další široce uznávané církevní autority, aby pomohly
vysvětlit tento krok?
Ideální čas pro změnu
Petr Nečas má velice slabého
protivníka v též absolutně necharizmatickém Bohuslavu Sobotkovi, který se
sice povinně naučil opakovat marketingovou frázi my jako sociální demokraté,
avšak mezi slepými je jednooký králem.
Proto má premiér navíc
v souvislosti s kauzou Rath (která rázem utnula veškeré snahy ČSSD a
odborářů o předčasné volby) trochu času na přehodnocení své komunikační
strategie. Ideální časování pro nadechnutí se po dvou letech v úřadu
nastává i díky rošádě křiklounů Věcí veřejných za neviditelné LIDEM.
Premiér také není schopen vytěžit
jakýkoliv kapitál z policie, která konečně začala zatýkat za korupci – což
byl jeden z velkých nadpisů vládního programového prohlášení před dvěma
lety. Když začne vysvětlovat, nedostane na podzim tolik na frak a za dva roky
jej nečeká osud pravice na Slovensku. Tedy porážka na celé čáře a odevzdání
žezla levici.
Jakub Janda Create your badge -----------------------------------------------------------
Chcete automaticky DOSTÁVAT NOVÉ ČLÁNKY z webu JakubJanda.com?
- mrkněte na Facebook
- koukněte na Twitter. Follow @JakubJanda_com
