Recenze na knihu, jež se stala argumentářem pro kritiky amerických intervencí v Iráku a Afghánistánu. Anebo co dělají Republikáni špatně?


Autorem knihy zabývající se americkým impériem je přední americký politolog a lingvista Noam Chomsky. Dílo je důležité nahlížet se znalostí dvou zásadních faktů – osobností autora a kontextu doby, v níž bylo sepsáno a vydáno. Noam Chomsky, profesor prestižního Massachusets Institute of Technology (MIT), je znám svým značně levicovým aktivismem, který značně ovlivňuje jeho dílo. Publikace vznikala v letech 2002 a 2003, přičemž poprvé vyšla v listopadu 2003. 


V této době ve Spojených státech vrcholila celospolečenská debata o roli USA jako globálního policisty a zejména nutnosti potlačení terorismu, USA se již dva roky angažovaly v Afghánistánu a právě provedli invazi do Iráku.

Chomského ústřední argument, citelně pramenící z levicového založení autora, tvrdí, že po druhé světové válce se vládnoucí socio-ekonomická elita řídící USA přijala imperiální strategii (Imperial Grand Strategy) skrze níž se pokouší dosáhnout nadvlády – hegemonie nad světovým pořádkem. 

Jako důkaz užívá opakovaný kontrast mezi rétorikou a následným nerespektováním demokratických principů a lidských práv – dále tvrdí, že tato strategie přímo ohrožuje lidstvo, jelikož dochází k dalšímu šíření zbraní hromadného ničení. 

Chomského kritika americké zahraniční politiky patří dle mého názoru mezi obvyklou argumentaci levicový kritiků, pro něž vlastně tato publikace může sloužit jako vhodný argumentář proti zahraniční politice USA, přestože autorem byla pravděpodobně původně mířena na republikánské jestřábí politiky typu Donalda Rumsfelda.

K podpoření své argumentace užívá profesor konkrétní příklady americké podpory režimů naprosto se neshodujích charakteristikami s americkým hodnotovým rámcem. Jeho výčet je pohybuje mezi příklady z let 1945-2003 a zahrnuje americkou podporu režimů v El Salvadoru, Kolumbii, Turecku, Izraeli či Egyptě. Když se Chomsky na tyto příklady nahlíží prizmatem ideologicko-idealistického rámce lidských práv a hodnotové argumentace, lze mu jistě dát za pravdu, že americká zahraniční politika se chová dlouhodobě čistě pokrytecky.

Pravicový (případně republikánský) protiargument by však okamžitě zněl, že Chomsky spojuje neporovnatelné situace, kdy USA jako pragmatický hráč světové šachovnice, zejména během Studené války, jednaly na základě svých zájmů a nikoliv hodnot. 

Jestřábí protiargument též zní, že zahraniční a domácí politika nemají stejné charakteristiky a v zájmu obrany domácího uspořádání se v zahraniční politice nelze vždy chovat idealisticky, z kterého pojetí teorie mezinárodních vztahů Chomsky nepochybně vychází.

Dílo Chomského přináší kontroverzní a proto velmi přínosnou alternativu realistického mainstreamového mezinárodně-politického proudu, který v USA převládal po nástupu George W. Bushe a zejména po 9/11/2001. Publikace se stala vhodným argumentářem nejen pro americké levicové a idealisticky založené kruhy, avšak i pro značnou část světových kritiků a aktivistů vůči nadvládě USA a americké zahraniční politice po roce 2001. 


Dokonce venezuelský prezident Hugo Chávez na knihu přímo odkazoval ve svém projevu k Valnému shromáždění OSN v září 2006, kdy vrcholila další vlna protiamerických protestů v souvislosti s intervencemi v Afghánistánu a zejména Iráku. Knihu lze povinně doporučit všem zájemcům o americkou zahraniční politiku, byť s autorem nemusí souhlasit, je výtečně znát argumentační výbavu levicových kritiků daných jevů.

Chomsky, Noam. Hegemony or Survival: America's Quest for Global Dominance. New York: Metropolitan Books, 2003.